"Výbuch, který nám vzal domov, ukázal, jak silná je solidarita,“ říká Pavel Dušek

Pohled na dům v Kotkově ulici ve Znojmě připomíná stále apokalypsu. V neděli 15. prosince se odtud ozvala ohlušující rána a v horní části uprostřed zůstala jen zející díra. Dva dny poté se před jednou z ambulancí znojemské nemocnice odehrál následující příběh. Napětí čekajících pacientů se dalo téměř nahmatat. Vše přerušilo zvonění mobilu. Zvedl ho asi padesátiletý muž. Poodstoupil a začal tlumeně mluvit. Nešlo neposlouchat. Hovořil s manželkou a brzy bylo možné pochopit, že patří k obyvatelům onoho domu. Lidé začali k muži spontánně chodit a ptát se, zda něco nepotřebuje. Ten muž se jmenuje Pavel Dušek a jeho byt v podkroví se nachází hned vedle toho, kde k explozi došlo. S rozhovorem pro náš týdeník souhlasil především proto, aby mohl poděkovat.

Jaké to je, když za vámi někdo neznámý přijde před ordinací lékaře a nabídne pomoc?

Na to se snad ani neptejte. Když tuhle dojemnou příhodu vyprávím otrlým chlapům, dokonce někteří mají slzy v očích. Já osobně jsem se v tu chvíli neudržel. Projevená solidarita mě hrozně překvapila. Nejen tehdy v té čekárně, ozývají se mi stále lidé z práce, okolí, nabízejí sedačku, televizi. Zůstali jsme prakticky bez ničeho a každá pomoc je vítaná, ale i dojemná. Všechno nám zůstalo uvnitř v bytě, zničené a zasypané, jsme šťastní, že jsme přežili. Pomohlo nám také město Znojmo a nabídlo přechodné bydlení. Nic takového jsem prostě nečekal.

Co jste v té nemocnici dělal? Šlo o následky nějakého zranění po explozi?

Ne, já si před nedávnem při hokeji utrhl na ruce šlachu. Jsem na nemocenské a zrovna jsem šel na kontrolu. Ovšem moje manželka zraněná byla, museli ji po tom výbuchu hospitalizovat s Crush syndromem. Já se s ní zrovna bavil v té ordinaci po telefonu, když najednou vstala paní a říká: „Dejte mi, prosím, vaše telefonní číslo, můžu vám dát nějaké ložní prádlo nebo něco podobného.“ Úplně jsem koukal, nebyl jsem na to připravený. Poté vstal pán, vytáhl peníze a říká: „Berte!“ Odpověděl jsem, že nemůžu, ale on trval na svém a nabídku jsem nakonec přijal. Asi ho později pozvu někam na pivo.

Vy jste teď trochu mediální hvězda. O tom, co se vám stalo, jste mluvit už několikrát v televizi. Třeba ve zprávách. Není vám přece jen nepříjemné takhle se otevřít?

Tuhle otázku mi položila už i moje manželka a rodina. Mně osobně pomáhá, když o tom s ostatními mluvím, když jim vyprávím, co jsem zažil. Lépe se z toho dostávám. Aspoň na chvíli. Ale moje první vystoupení v televizi, kdy se mi na základě toho začaly ozývat i další štáby, vzniklo náhodou a neplánovaně. Stalo se to…