Všichni lidé jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější

Vážení čtenáři, přál jsem si, abych se po svém březnovém článku k situaci ohledně nákupu hotelu na moravskokrumlovském náměstí již nemusel vracet. Reakce pana místostarosty Ing. Vojtěcha Kocába a naše následné společné setkání mě ovšem ujistily v tom, že si toto téma zaslouží ještě pár odstavců.

V úvodu bych vám, milí čtenáři, rád nastínil okolnosti vzniku mého březnového textu. Ve světě, v naší zemi, kraji i ve městě se denně dějí události, u kterých jsem ochoten, i když často nerad, přimhouřit oči, ale neodpovědné hospodaření je zkrátka něco, co nedokážu ignorovat, a je mi úplně jedno, kdo takové hospodaření uplatňuje. Kdyby jej prosazoval pan starosta Mgr. Třetina, kritizoval bych jej úplně stejně. Navíc tato „kauza“ naplno odkryla podle mě nekompetentní hospodaření města, kterého se bojím ze všeho nejvíc, jelikož dluhy, které po sobě chce současné vedení zanechat, bude muset moje generace splácet.

Jsem pouhým studentem, kterému není lhostejné to, co se kolem něj děje, a kterému záleží na budoucnosti Moravského Krumlova. Nemám žádný podíl na správě našeho města, tudíž komentář v novinách je jediným prostředkem, který mohu použít k obraně proti dle mého názoru špatným rozhodnutím vedení města, a to nejen před volbami, ale i v průběhu celého volebního období.

Během svého studia na gymnáziu jsem si vytvořil vlastní osobitý styl – mé pero nikdy nikoho nešetřilo, zároveň však mým textům přidávalo špetku satiry, ironie a nadsázky. Můj komentář měl jasný cíl: otevřít veřejnou diskusi o tématu, které má zásadní vliv na budoucnost nás všech, a to se podařilo! Děkuji všem, kteří se zapojili.

Od publikace mého posledního textu se bohužel nic nevyřešilo, naopak vyvstaly další otázky. Hotel…