Věnováno sestrám a bratrům, co se nedočkali aneb Sokolovna stoletá

Někdejší redaktor našeho listu Eman Macoun (jehož znám coby zdatného detektivního průzkumníka veškerých faktů, které mu kdy přistály na redakčním stole), si vykasal žurnalistické rukávy a pustil se věru do záslužného a faktograficky mimořádně náročného díla, které na knižních pultech spatřilo světlo světa v minulých dnech. 100 let znojemské sokolovny, což je vydavatelský počin Tělovýchovné jednoty Sokol Znojmo, zůstává nejen rentgenovým ohlédnutím, ale především věnováním sestrám a bratrům Sokolům, kteří se tohoto okamžiku nedožili.

Zkušený autor rešeršoval hromady dokumentů, ale protože se chtěl vyhnout nebezpečí, aby text zahltil statisticko-historickými údaji, zvolil formát velice cenný, ale zároveň náročný. Popisuje strasti i radosti Sokolů způsobem, který z nich dělá obyčejné lidi – třebaže lidi s neobyčejným odhodláním, kteří vždy kráčeli za svou věcí děj se co děj.

Česká obec sokolská totiž vždy vykazovala vysoký kredit, poněvadž byla největší, ale také nejúspěšnější tělocvičnou organizací. V současné době Sokol už dávno není takovou dámou v nátělníku s červenými trenýrkami, na jakou si pamatují naši dědové. 

Svým životním stylem zůstává moderním spolkem 21. století.

Soustředěné pátrání Emana Macouna je sympatické zejména v tom, že se nevyhýbá úsměvným situacím, které se sice na první pohled mohou zdát marginálními, nicméně v celkovém kontextu knihy – při zachování nutných archaismů – působí osvěžujícím dojmem.

Na dvě nedělní přednášky 7. října roku 1900 dorazily do Žerotic asi dvě stovky lidí, což bylo velmi chvályhodné. Při zpáteční cestě ze Žerotic se ovšem ne všichni Sokolové chovali jaksepatří. 

„Bratr Jan Kalina…