V království sumce Lecha

Tuto sobotu se bude konat na Vranovské přehradě od paty hráze výlov sektů Vinných sklepů Lechovice. Výtěžek z jejich prodeje pak jde na konto Centra paraple. Vinaři z tohoto vinařství každoročně připraví na hrázi přehrady ochutnávku svých produktů, což akci ještě zatraktivní. Vlastní akce začíná ve 14.00 hodin u svážnice (mezi hrází a mostem přes Švýcarskou zátoku), kde se připravují potápěči, a pokračuje zhruba o necelou hodinu později přímo na hrázi přehrady. Potápěčskému týmu šéfoval dříve lékař záchranné služby Arnošt Růžička. Po jeho odchodu do potápěčského nebe přebral linii jeho syn Arnošt. Toho jsme požádali o rozhovor. 

Kdy jsi se poprvé potápěl s přístrojem?

(Dlouhé zamyšlení). To je strašně dávno. To mně mohlo být tak dvanáct let, byl jsem malý prcek. Ve čtrnácti letech jsem získal svoji první potápěčskou licenci. Hned jak to šlo. Občanku jsem dostal o rok později… 

Musel tě tvůj otec do potápění nutit, nebo to přišlo tak samo s tím, že jsi se chtěl potápět?

Nikdo mě nenutil. Když jsem se ještě nemohl potápět, dělal jsem v zabezpečovacím týmu na břehu. To mě možná trochu nudilo, ale na druhou stranu jsem byl rád, že jsem mohl někam o víkendu vypadnout. Samozřejmě v ty chvíle jsem se toužil dostat do vody, tedy spíše pod vodu.

Kde jsi ve svém životě zažil nejhezčí potápění, kde se ti to nejvíce líbí?

Nejhezčí? Určitě na Vranově. Vranovská přehrada je pro mě srdeční záležitost. Tady jsme s tátou prošmejdili tisíc a jedno zákoutí, viděli jsme nádherné ryby. Vzpomínám, jak jsme pod vodou třeba hledali Jelenův mlýn, vždy byla dobrá parta a hromada legrace.

Jak jsi prožíval na Vranově setkání s velkými rybami?

Vzrušující bylo setkání se zhruba dvoumetrovým sumcem. Kousek od hráze je cíp, ke kterému fouká vítr a ten přináší větve, listí a další brajgl. Vytváří se platíčko, které pak postupně klesá ke dnu. Táta plaval přede mnou a zavadil – myslel jsem, že to byla větev – ale ono se jednalo o hřbetní ploutev velkého sumce, který tam…