Tříkrálový běh pro Stelinku
Tuto sobotu, 7. ledna, se koná sportovní akce pro dobrou věc. Tříkrálový běh pro Stelinku, která trpí dětskou mozkovou obrnou s těžkou psychomotorickou retardací a spastickou diparézou.
Start akce je ve 12.30 hodin na fotbalovém hřišti FK Práče u Znojma. Jelikož se jedná o slečnu z obce Dyje, tudíž o osobu z blízkého okolí nás všech, tak nás napadlo, že by bylo hezké se spojit a dát společnými silami dohromady co největší částku, která by Stelince pomohla k lepšímu životu. Veškerý výtěžek půjde právě pro Stelinku.
Zdeněk Koudela FK Práče a Matky v běhu
Dobrý den, mé jméno je Stela Doležalová a 14. ledna mi bude 25 let. Spolu se svojí maminkou a mladší sestrou Kamilkou, bydlíme v domku v Dyji. Bohužel jsem neměla to štěstí a nenarodila jsem se zdravá, jak bych si ne jen já, ale hlavně moje rodina přála. Do půl roku nám stále opakovali, že je vše v pořádku a své vrstevníky ve všem doženu, což se nedělo. Podstoupili jsme různá vyšetření, hospitalizace v nemocnici, i zákroky. V jednom roce jsem musela podstoupit operaci předčasně srostlých lebečních švů. Po této operaci jsem začala mít ještě ke všemu i epileptické záchvaty.
A i přesto, že beru denně spoustu léků, nejen na epilepsii, občas mívám záchvaty dodnes. Operace mi nepomohla a můj vývoj se zastavil na úrovní 9. měsíčního dítěte se stanovenou diagnózou „Dětská mozková obrna s těžkou psychomotorickou retardací a spastickou diparézou“, což v překladu znamená, že nemluvím, nechodím, nesedím, pohybuji se jen plazením s pomocí loktů, nedokážu si sama pokousat potravu, takže mi maminka musí vše mixovat, neudržím v ruce žádný předmět nebo hračku. Proto potřebuji stálou péči, kterou mi dává moje maminka. Od tří do 18let jsem navštěvovala dětské centrum, kde se mnou tety denně rehabilitovaly. Pak mě mamka vozila ještě tři roky do praktické školy do Znojma. Od té doby jsem s mamkou pořád jen doma, nejen proto, že naše auto už nám neslouží, jak by mělo, ale také proto, že už je problém mě do auta bez pomoci druhého posadit. Většinu času doma trávím na koberci, kde si hraju s hračkami vydávajícími nějaký příjemný zvuk anebo je super, když si se mnou hrají děti anebo pejsek od strejdy, to se mi moc líbí. Do nedávna mamka vše zvládala sama, ale protože už jsem stejně velká jako ona, už mě neunese. Nemáme doma kromě vozíčku žádné kompenzační pomůcky. Proto jsem ráda, že alespoň s koupáním a i jinou péčí o mě, jezdí mamince pomáhat babička Stelka. Ve vodě jsem moc ráda, protože jedině tam se dokážu chvíli uvolnit. Když mamince zavolala paní Jana Zbořilová ze spolku Matky v běhu a nabídla nám pomoc formou charitativní akce, s radostí a vděkem jsme ji přijaly. Nemáme vůbec tušení, kolik hodných lidí přispěje svojí účastí, ale věřím, že se akce vydaří a mamka mi bude moct pořídit alespoň jednu z těchto věcí, abychom mohly chodit na procházky a mamka se u toho tak nenadřela. Hodil by se přídavný motorek k invalidnímu vozíčku, protože ve vesnici, ve které žijeme je to stále do kopce nebo z kopce. Nebo by mi mamka mohla pořídit velký teplý fusak, aby mi na procházce v zimě bylo teploučko. Taky by bylo super, kdybych mohla někdy jet s mamkou a ségrou autem třeba na výlet nebo na návštěvu, ale to bych potřebovala otočnou sedačku do auta anebo mechanický zvedák, pro snadnější manipulaci se mnou. Prostě za jakoukoliv pomůcku, která nám umožní žít alespoň trošku normálnější život, budu nesmírně vděčná. Já sama, moc velké akce, kde je více lidí nebo větší hluk, nezvládám. Vždy z toho nadšení a adrenalinu dostanu epileptický záchvat, ale určitě se přijdu alespoň na chvilku podívat a tím poděkovat všem těm úžasným lidem, kteří mi chtějí pomoct.
S úctou a pokorou, Stelča.
