Ti, co navrhovali zdanit tichá vína, by měli vzít do ruky motyku...

Naštěstí zvítězil zdravý selský rozum. Již teď mají tuzemští vinaři problémy s odbytem, uvažovaná nová daň by byla po zvýšení cen pohonných hmot, postřiků do vinohradu, hnojiv, po zdražování speciálních strojů – a nikoliv na posledním místě také po zvýšení ceny lidské práce – hřebíčkem do rakve mnohým z nich.

Když se podíváme do hypermarketů na ceny dovozových vín, nezbývá než žasnout. Sedmička za devětatřicet korun nemůže dost dobře pokrýt náklady na výrobu. Dá se tedy předpokládat, že za tímto stojí dotace, které úspěšně křiví trh vlastně úplně všeho.

Když dám za slušnou láhev okolo patnácti korun, za špunt i víc jak deset korun a další finance za záklopku a vinětu, potom suma sumárum to dělá dvacet až třicet korun. A to mám stále prázdnou láhev, která se musí naplnit. Výrobci nejlevnějších vín patrně umějí dělat zázraky, protože vypěstovat hrozny, vylisovat je, zkvasit, stáčet, filtrovat a provádět další úkony za použití drahé technologie je pak takřka zadarmo.

Český konzument, pokud není fajnšmekr, raději sáhne po láhvi třeba ne úplně levného, ale přece jen levnějšího vína, které v mnoha případech nemusí být vůbec špatné. Co na tom, že naši vinaři produkují špičková vína, která jsou pro mnohé drahá. Damoklův meč nové daně, která by sedmičku vína zdražila o dvacetikorunu, naštěstí na hlavy vinařů nedopadl.  

Novým fenoménem, který netrvá zase tak dlouho, je vinařská turistika. Mnoho vinařských spolků ve vinařských obcích připravuje…