Stát musí být přívětivý i k těm, kteří to s počítačem neumějí

Stalo se to, co se stát muselo. Když ministryně Schillerová omezila služby na finančních úřadech v Moravském Krumlově a v Ivančicích, bylo jen otázkou času, kdy se zavřou úplně. 

Nemá smysl horovat za jednu nebo dvě zavřené úřadovny. Co si budeme povídat, nejen živnostníci nebo podnikatelé jsou nejšťastnější, když na finančák vůbec nemusejí. Ale tady jde o to, že více a více služeb se přesouvá do větších měst.

My z menších obcí to holt budeme mít dál a jsme už teď tak trochu nuceni hledat jiné způsoby, jak stávající komunikaci s úřady vyřídit. Nejpravděpodobněji přes počítač nebo aplikaci v mobilu.

Digitalizace je určitě cesta, která omezí chyby, je transparentní a může být rychlejší než stát frontu u přepážky, přesto není stoprocentním řešením. Stát by měl zcela jasně říct, jakou má představu o tom, kde a jaké služby bude poskytovat. Chápu, že ve státní kase je ohromná díra, ale pokud povede jen k zavírání, může to přispět k dalšímu vylidňování venkova.

Ano, věřím, že samotná technologie vzdálenosti neuvěřitelně krátí.

Ale z konzervativního principu opatrnosti říkám, že to není recept na všechno. Stát musí, prostě musí myslet na ty, kterým počítače nejsou vlastní. Musí jim pomoci, aby nezůstali na pomyslné periferii zájmu. Šetření je nutné, ale nemělo by způsobit problémy jinde, protože to zase bude stát peníze.

Termín digitální rozdělení je znám desítky let. Sám na sobě pozoruji, jak rostou nároky na nejrůznější systémy, které mi někdo změní přesně v ten okamžik, kdy z nich už nešílím.

Rušme tedy úřady, na které nikdo nechodí, ale nezapomínejme na ty, pro které je pomoc člověka za přepážkou skutečně jediná cesta.

Tomáš Třetina

senátor