Starostka Barbora Arndt: Nechceme být vedeni jako hospodářsky ohrožené území
Když jsem Ing. Barboru Arndt – jinak první dámu obecního úřadu Suchohrdel u Miroslavi – v souvislosti s její krajskou kandidaturou za politický subjekt Starostové pro jižní Moravu požádal o rozhovor, nepustila mne ke slovu a hned spustila: Bezpečně vím, čím začnete, zeptáte se, proč kandiduji? Já naopak opáčil, že zase bezpečně vím, co odpoví: Protože nejvíc pro lidi udělá ten, kdo nesedí na zadku v obecní kanceláři a stále kouká za humna, jak by se spousta věcí dala provést lépe a rychleji.
Paní starostko, když už jsme u té obligátní zadnice, já vás ani v nejmenším nepodezírám z toho, že byste na ní nečinně seděla. Jste místopředsedkyně svazku Vodovody a kanalizace, který se stará o infrastrukturu dvaaosmdesáti obcí, předsedkyně Mikroregionu Miroslavsko, jenž sdružuje devět převážně menších obcí, a jste členkou rady místní akční skupiny Znojemského vinařství. Nemáte strach, že onou příslovečnou zadnicí, pokud ve volbách uspějete, budete sedět na více židlích a svou práci nebudete stíhat?
Kdo se bojí, nesmí do lesa, to za prvé, pane redaktore. A za druhé, kdybych měla pochybnosti o tom, kolik toho zvládnu, nikdy bych do politiky nešla. Politiku nelze naplánovat, ba ani se na ni dostatečně připravit. Na Znojemsku žiji s přestávkami již půl století, a přestože bych řekla, že jsem zde takzvaně zapustila kořeny, neustále mám pocit, že bych mohla pro lidi, jimiž jsem obklopena, udělat ještě něco navíc. A k tomu se potřebuji porozhlédnout za humna. Dnes už starosta nevystačí s tím, aby se staral jen o to, co se děje u něho doma na dvorku, a nestaral se o sousedy. Musí vystrčit nos a vyčenichat příležitosti, chytit příležitost za pačesy a ten svůj starostenský dvorek neuzavírat petlicí.
Zdejší region byl dlouho před světem uzavřen, což se na něm – někde v dobrém, ale mnohde ve zlém – podepsalo.
Samozřejmě, obce na Znojemsku jsou vskutku specifické, po odsunu německého obyvatelstva zde zůstalo mnoho opuštěných statků a domů, které byly obsazeny novými obyvateli, jež přišli odevšad. Se sociálními vazbami to dodnes bývá docela komplikované, rovněž infrastruktura byla dlouho zanedbávána, takže je stále co budovat a zlepšovat. Bohužel jsme stále špatně dopravně dostupní. Potíž je v tom, že pokud chceme mnoho věcí změnit, nestačíme na to sami. Znojemsko je nejzápadnějším cípem Jihomoravského kraje, ale určitě není na konci světa. Máme mnoho tradic, krásnou a rozmanitou krajinu, kvalitní zemědělskou půdu, pracovité obyvatelstvo… Avšak tím spíš musíme vyrazit za humna. Tím spíš musíme kandidovat do kraje, abychom si vydobyli větší pozornost i více financí. Jako starostka malé obce velice dobře vím, o čem mluvím. Znojemsko si zaslouží být viděno, zaslouží si další rozvoj. Již nechceme být vedeni jako hospodářsky a sociálně ohrožené území.
Jak dlouho, paní Arndt, vedete obec?
Od roku 2006.
Dostala jste se někdy do stavu, kdy jste hodlala svému starostování dát kvinde?
Neznám člověka jakéhokoli oboru lidské činnosti, jemuž by se takové myšlenky vyhnuly. Každý má toho svého řemesla občas plné zuby, ale ne každý je umí zatnout a jít dál. Ve volbách mohu neuspět, samozřejmě, ale nezhroutím se z toho. Ba naopak to bude zkušenost i pobídka, jak na věci, které chci změnit, jít od lesa a jinudy. Chci zkrátka využít zkušeností dlouholeté starostky obce, která zná potřeby spoluobčanů i členů svazků, v nichž aktivně působím. Chci působit i nadále pro rozvoj našeho regionu. Proto náš hlas musí být slyšet i v centru kraje.
Vaše obecní vizitka je čitelná snadno. Rekonstrukce a přístavba základní a mateřské školy včetně dětského hřiště, revitalizace rybníka, novostavba domu se sedmi sociálními byty, nový obecní úřad s knihovnou a komunitním centrem a rekonstruovaný kulturní dům, víceúčelové hřiště, nové komunikace a chodníky… Suchohrdelským občanům možná přijde líto, že šilháte po kraji, neriskujete tím, že se jim vzdálíte?
Jsem přesvědčena, že ke své obci naopak ještě více přilnu tím, co se pro ni pokusím zařídit. Chci být zkrátka u zdroje informací, které mohu využít pro rozvoj nejen své obce, ale i regionu. Neznamená to však, že se svou případnou činností na kraji se vzdálím své obci a svému okolí – ba právě naopak.
Hezky se to řekne, ale hůře provede. Každopádně je to ale vaše výsostná a cíleně svobodná volba. Nevyzpytatelná volební náhoda ale může všechno zhatit.
Historii svobodných lidí nepíše náhoda, ale volba. Takže svoje rozhodnutí beru jako šanci, která mi zaklepala na dveře a já byla zrovna doma…
Děkuji za rozhovor.
Vlastimil Mrva
foto: autor
