Síla hudby je čistá a nezávislá, říká sbormistryně a majitelka dvou pyrenejských psů Tereza Válková

Když Tereza Heřmanová, dnes Válková, před více než dvaceti lety poprvé vystupovala ve sboru první operní inscenace Hudebního festivalu Znojmo, jehož další ročník startuje již zítra, znal ji ještě málokdo. Přesto už tehdy zaujala nejen zpěvem, ale i přirozeným půvabem. Později změnila příjmení na Válková a stala se manželkou dirigenta a uměleckého ředitele festivalu Romana Válka. Jak šel čas, dnes už bývalý manžel se rozhodl věnovat jiným projektům, ale Tereza zůstává festivalu věrná a postupně se do jeho fungování „zakukluje“ stále víc. Rozvíjí se velmi úspěšně i v dalších projektech. Vedle své sbormistrovské práce založila loni také vlastní soubor SILENTIUM! ensemble.

Působíte přitom velmi křehce, s vašimi náročnými pracovními aktivitami se to ale příliš neslučuje.

No, já rozhodně křehká nejsem. A co se týká toho „zakuklení“ do festivalu, spíš by se hodilo říct, že jsem do něj byla „zakuklena“. Oslovil mě prezident Jiří Ludvík, zda se nechci stát členkou nově vznikající dramaturgické rady, což se také stalo. Budu se tak podílet na dramaturgii festivalu, vybírat účinkující a pomáhat s uměleckým směřováním festivalu.

Byl pro vás velký oříšek založit vlastní vokální soubor SILENTIUM! ensemble? Představil se na Hudebním festivalu Znojmo už loni a do programu se zapojuje i letos.

V překladu z latiny SILENTIUM! ensemble znamená Tichý soubor, nicméně tiší rozhodně nejsme. Jenže pohybujeme se v privátní sféře, a i když nás je patnáct, neznamená to, že si rozdělíme všechny povinnosti. Z logiky věci toho musím hodně zvládnout jen já sama. Připravuji mimo jiné dramaturgii, která mě velmi baví, diriguji vokální část koncertů, zároveň zpívám. To jsou ty umělecké věci. Odvrácenou stranou mince je třeba naučit se stěhovat nástroje. Takové cembalo váží pětašedesát kilogramů.

Jak těžké je naučit se něco takového? Vždyť sama vážíte míň.

No, blbě, to vám povím. Musíte…