S Pavlem Štohlem o tom, kdy umělá inteligence pomáhá, a kdy škodí
Artificial intelligence je fenoménem moderní doby. Lze ji akceptovat, anebo ignorovat? Obdivovat, či zatracovat? Dokonce je možno jí pohrdat, anebo vzít na vědomí, že nad umělou inteligencí může zvítězit jedině originální a nepředstíraná hloupost. Vzhledem k tomu, že se blíží termín semináře/webináře o tom, jak se umělá inteligence (ne)osvědčuje ve škole, požádal jsem organizátora Ing. Pavla Štohla, v jehož Vzdělávacím středisku na Tyršovce se akce ve středu 11. června uskuteční, o krátký rozhovor.
Pane inženýre, ruku na srdce a oko na klíčovou dírku: Zač je umělé inteligence loket mezi školními lavicemi? Je to dobrý sluha, anebo někdy zlý pán?
Umělá inteligence je jedním ze zásadních nástrojů dnešní doby. V současné době více než tři čtvrtiny studentů středních škol v Česku běžně využívají umělou inteligenci ve výuce, skoro polovina z nich alespoň jednou týdně.
Jako každá berlička, tak i umělá inteligence může přivodit svému uživateli trvalé poškození mentální hybnosti.
I v tomto případě platí, že všeho je třeba užívat s mírou. Navíc tuzemský vzdělávací systém nástroje umělé inteligence do výuky zatím příliš neintegroval. Tím pádem nedefinoval jasná pravidla, důsledkem čehož je skutečnost, že zhruba polovina škol zatím nedokázala na nástup umělé inteligence a jejího využití správě zareagovat.
To je dobrá, anebo špatná zpráva?
Odpovím šalamounsky: Teprve čas spolehlivě ukáže, jak se věci mají, a odpoví i na ty otázky, které zatím na odpovědi čekají.
Jakou roli v tom může sehrát škola?
Velice důležitou. Měla by naučit, jak optimálně s umělou inteligencí zacházet, přičemž zůstává důležité, aby zejména učitelé porozuměli tomu, co Al skutečně je, jak funguje a jak ji smysluplně využívat ve výuce, například při přípravě materiálů nebo také při přímé práci s žáky a studenty.
Školní prostředí je z hlediska informační přesycenosti poměrně rizikové. Například infiltrací nepravdivých zpráv. Jakou pozitivní roli v tom může AI sehrát?
Neznám užitečný vynález, jejž by nebylo možno okamžitě zneužít. Podobně je na tom i umělá inteligence. Lze ji velice efektivně použít k šíření nepravdivých informací či hoaxů, které míří právě k těm nejméně zkušeným a poučeným uživatelům virtuálního prostoru. Ti, jež s umělou inteligencí už ovšem pracovat umějí, podvodná sdělení snadno odhalí. Zvládnou rozlišit, kdy AI škodí a kdy naopak pomáhá.
Zase se tedy potvrzuje, že člověk bude mít vždycky poslední slovo?
Tak by tomu mělo být vždycky, jinak se dočkáme toho, že nám budou vládnout stroje. Proto je nevyhnutelné výsledná šetření AI vždy ověřovat, poněvadž není neomylná a chybné údaje poskytovat může, aniž by to ovšem bylo jejím hlavním cílem.
Jakým konkrétním způsobem lze využívat umělou inteligenci ve výuce?
Vezmu to velmi stručně, poněvadž podrobnější informace obdrží ti, kteří projeví zájem se zmíněného semináře zúčastnit. AI může vytvořit vizualizaci rozličných témat formou zábavných cvičení, automatizovat hodnocení studentských prací, zvládne rovněž vytvářet prezentace na různá témata a zpracovat krátká vzdělávací videa s mluvčím.
Nenapadá mě závěrečná otázka.
I když je umělá inteligence skvělým nástrojem, neměla by nahradit tradiční výuku, ale být pomocníkem.
Vlastimil Mrva