Rozhovor s Jakubem Kroutilem

Dobrý den, Jakube. Oslovuji Vás jako herce, kterého jsem nesčetněkrát viděl v akci ve znojemském divadle…

Dobrý den.

Kdy a proč jste vlastně s herectvím „začal“ (úsměv).

K tomu se váže taková humorná historka. Když mi bylo šest let, na svatbě mého strýce a tety jsem se vkradl před mikrofon a před celým sálem jsem začal vykládat nevhodné vtipy, což mi je doteď rodinou často žertem připomínáno. Maminka mě pak přihlásila do hereckého oboru k paní Výhodové, abych mohl svoje herecké choutky kultivovat. To mi trochu zbořilo iluze, protože jsem zjistil, že nestačí jen ze sebe dělat klauna. Divadlo naopak vyžaduje spoustu píle. Hlavní není diváky jen rozesmát, ale hlavně zanechat v nich hlubší dojem.

Co Vám to přineslo, čím Vás to obohatilo? Máte své vzory?

Přiznám se, že hlavní benefit, který mi divadlo dalo je v zásadě ryze sobecký. Naučil jsem se díky němu kultivovanému projevu (nebo alespoň něčemu, co se mu blíží) a práci s publikem, což je schopnost, kterou použijete častěji, než byste čekali. Přes prázdniny pracuji jako průvodce ve Znojemském podzemí, kde mám příležitost ji zhodnotit. Vyjma toho mi však divadlo přineslo spoustu velkou spoustu přátel a zážitků. Dá se říct, že každé jedno představení je samo o sobě obohacením. Nic se nedá přirovnat k pocitu, když stojíte na prknech jeviště a ponoříte se do jeho světa. Jako by se ta iluze divadelní hry, kterou poslední měsíce tak urputně zkoušíte, najednou zhmotnila a vy jste její nedílnou součástí. Co se týče mých hereckých vzorů, obdivuji spoustu herců a vzhlížím k nim, nicméně jsem zastáncem toho, že každý by měl mít svůj vlastní umělecký projev. Vždyť jaký pocit bych ze sebe měl mít, kdybych se snažil akorát napodobit někoho jiného?

Co sám sledujete za kulturu? Co byste mi doporučil a proč?

Teď mi dochází, že do divadla chodím (jako divák) zoufale málo. Když nad tím přemýšlím, může to být rok od toho, co jsem naposledy šel na činohru. V dohledné době se však stěhuji do Brna a mám v plánu své prohřešky napravit. V poslední době jsem navštívil akce spíše hudební povahy. Za zmínku jistě stojí Hudební festival Znojmo, v jehož rámci jsem si poslechnul několik koncertů, včetně opery Harmonie planet, jejíž zpracování bylo úchvatné.

Kolikrát jste již ve Znojmě vystupoval a v jakých hrách - rolích?

Touhle otázkou jste mě opravdu zaskočil, protože nemám vůbec tušení. Je ale pravdou, že rozsah rolí, které jsem ztvárnil je věru pestrý. Vůbec mojí první rolí byl král v pohádce Království zlozvyků. Jestli si myslíte, že to byl král moudrý a rozvážný, jste na omylu. Jediné, o co se staral byla jeho snídaně. Hrál jsem ještě odporného indiánského náčelníka, cholerického lva, bezdomovce, pošťáka, baletku (se vším všudy), nebo mentálně zaostalého boha Hefaista.

Co Vám z toho nejvíce utkvělo v mysli?

Zcela bez pochyb je to role Brumlajdy, prasátka hrajícího na kontrabas, ve hře My se vlka nebojíme. Vím, že může znít infantilně, že dospělému člověku přirostlo k srdci nejvíce prasátko z pohádky, přesto je to role, které si doteď nejvíc vážím.

Co Vaše okolí – jak Vás v divadle navštěvují? Jak Vás hodnotí?

Jak má rodina, tak mí přátelé mě v divadle navštěvují téměř na každém představení. Samozřejmě jsem jim za to neskonale vděčný.

Docela byla síla Vaše poslední divadelní politické představení… Hodně jste dominoval… A co je nejdůležitější… Za pár týdnů bude repríza! Co by se k tomu dalo konkrétně poznamenat? (úsměv)

Jakkoliv nějaká postava vyčnívá, představení je vždy práce celého souboru. A hra Zachraňme premiéra samozřejmě není výjimkou. Přestože se na první pohled může zdát, že hra je primárně o značně natvrdlém premiéru Fukovi, ten pravý rozměr získává až se zákulisními hrami a intrikami dalších postav. Mým kolegům se podařilo vystihnout jejich charaktery na výbornou, díky čemuž celá hra vyzněla tak silně.

Studujete práva, blahopřeji… Co by se dalo k tomuto konkrétně poznamenat? (úsměv)

Děkuji. Práva zatím ještě nestuduji. V květnu jsem maturoval na GPOA a na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity nastupuji až v září. Je pravdou, že od herectví to má poměrně daleko, přesto se na studium těším a vyhlížím světlé zítřky.

Jak vidíte svou hereckou budoucnost?

Obávám se, že studium a moje stěhování do Brna mě v pokračování na znojemské divadelní scéně značně omezí. Stále však budu pokračovat ve hrách, které už máme nastudované.

Co byste řekl k své herecké učitelce a režisérce paní Martině?

Paní Výhodové bych chtěl od srdce poděkovat, že mě celých devět let doprovázela a vedla mojí hereckou cestou. Upřímně věřím, že má zcela zásadní podíl nejen na formování mojí herecké osobnosti, ale osobnosti celkově.

Co je potřeba ještě říci závěrem?

Snad jen to, že vám děkuji za rozhovor. Vážím si toho.

Jakube, děkuji za rozhovor i fotodokumentaci.

Libor Duchoň