Robinsonův ostrov ve Zblovicích

Děti ztroskotaly na pustém Robinsonově ostrově. Samy. Odkázány na své schopnosti. Svou vůli přežít. Tentokrát naštěstí jen na letním dětském táboře.

Do tajů přežití nás vezme Adéla Pajdlová, hlavní vedoucí tábora. Už zpočátku uvádí, že přežití na Ostrově nebylo vůbec jednoduché, ale děti byly moc šikovné a svou cestu k záchraně přeci jen našly. I za pomocí svých rádců (vedoucích) a dalších dospěláků.

Vzpomínky na léto mají jistě mnozí z nás spojené zejména s dětstvím a hlavně pak se spojením „léto a prázdniny“. Zatímco žáci a studenti jsou létem nadšeni, u jejich rodičů se s takovým nadšením nesetkáváme. Ti přemýšlí, jak by jejich ratolesti mohly využít volný čas, a to především v době, kdy jsou v práci. Na řadu tak přichází prarodiče, různé sousedské výpomoci atd. Velmi oblíbeným způsobem jsou pak letní dětské tábory.

Mezi tradiční pořadatele dětských táborů na Znojemsku patří Středisko volného času (SVČ) Znojmo. To nabízí jak příměstské tábory, tak tábory pobytové. Vlajkovou lodí mezi pobytovými tábory organizovanými SVČ Znojmo je letní tábor ve Zblovicích. Tábor s desítkami let tradice. A právě z tohoto tábora přinášíme čerstvé informace.

„Zblovický tábor SVČ Znojmo je jedním z nejdéle trvajících. Středisko v roce 1997 objevilo táborovou základnu, jejíž vybavení a umístění splňuje všechna očekávání. Řeka, potok, lesy, nejbližší vesnice hezkých pár desítek minut chůze. V docházkové vzdálenosti pak i hrad Bítov, rozhledna či Bítovská zátoka,“ sděluje Adéla Pajdlová, která je letos na táboře poprvé coby hlavní vedoucí. Místo však velmi dobře zná. Léta jezdila jako oddílová vedoucí a nyní převzala štafetu hlavního vedoucího. „Stejně jako mnoho dalších vedoucích, tak i já jsem dříve jezdila s dalšími jako účastník tábora, nebo (chcete-li) dítě. Toto místo má opravdu svou atmosféru, o čemž svědčí i to, že zblovický tábor pořádá SVČ bez tří let třicet roků.“

Táborová základna, rozložená na velké louce, má vlastní bazén, zázemí pro stravování, chatky a stany s podsadami. „Stany jsou letos všechny nové,“ prozrazuje Adéla. „A jelikož nám skoro celý tábor pršelo, tak jsme hned otestovali jejich odolnost. A musím říci, že obstály,“ usmívá se. Dodává, že počasí je jedním z klíčových komponentů tábora. Dobré počasí je třetina úspěchu. Další tvoří program tábora a poslední třetinu zajišťuje kuchyně. „Ano, plná bříška strávníků a spokojenost se stravou. To jen tak něčím nepřekonáte.“

Ve Zblovicích se letos děti proměnily v trosečníky na Robinsonově ostrově. Úkolem všech tak bylo se zachránit. „Koncept táborové hry byl kooperativní. Všichni jsme směřovali společně k záchraně. Od počátku našeho ztroskotání zde, přes objevování Ostrova, hledání indicií k záchraně, zajišťování potřebného materiálu až k sestrojení velkého majáku. Tím jsme předposlední den tábora vyslali signál k záchraně. A podařilo se. Už druhý den se rodiče opravdu objevili a své „trosečníky“ odvezli zpět do jejich domovů.“

Přežít na Ostrově nebylo ovšem vůbec jednoduché. Děti se musely naučit stavět chýše, plánovat pasti, ovládat střelbu ze vzduchovek, velkého praku či luků, přemýšlet o svých schopnostech přežít. Také se naučily spolu komunikovat napřímo a předávat si důležité informace, jež jim pomáhaly k jejich společné záchraně.

A kdyby to někomu snad bylo málo, tak společně s nimi na Ostrově uvízl také Bandita. Jak říká jedno z dětí: „Jo. V noci nám píše vzkazy. Dělá nám značky a bere nám věci. Do ovocných knedlíků se mu podařilo dostat i rajčata. Je to strašnej …“, chce dokončit jistě peprnější označení Bandity. Avšak ozývá se: „Neřád!“ od kolemjdoucí vedoucí, která obratně a výchovně nepřipustila užití původního pojmenování ostrovního zloducha.

S trochu trpkým humorem pak hlavní vedoucí komentuje, jak složité bylo objednat deštivé a nehostinné počasí, které nepochybně k takovému pustému ostrovu patří. Celých deset dní pršelo, a to i v době příjezdu dětí. Svěřuje se, že připravit táborový program za slunného počasí je rozhodně jednodušší. I přes nepřízeň si však myslí, že si děti tábor užily. Pro vedoucí bylo mnohem náročnější udržet motivaci dětí a v neposlední řadě se vyrovnat s tím, že využití bazénu (toliko oblíbeného mezi účastníky zblovického tábora) nebylo možné tak jako roky předtím.

Počasí nakonec zblovickým táborníčkům, jak se osazenstvo nazývá, dopřálo alespoň poslední dva dny slunného nebe. Bazén tak byl přeci jen také využit. Čas letí a my už se těšíme na další prázdniny a další zážitky ve Zblovickém údolí u řeky Želetavky.