Reaktor a růže: Deset let, které promění náš kraj

Výstavba Dukovan v následujících deseti letech ovlivní Znojemsko víc než všechny volební kampaně včetně obchvatu Znojma. Jen doufám, že elektrárnu budeme stavět kratší dobu než tuhle nešťastnou silnici.

Co s tím dělá senátor?

Před několika dny jsem se účastnil konference o energiích – tedy ničeho tak vzrušujícího jako setkání důstojných pánů v šedých oblecích, kteří ukazují na křivky v excelu, jako by to byl obraz od Muchy. Diskutoval jsem s odborníky i s těmi, kteří rozhodují (což jsou často dvě zcela odlišné kategorie lidí, jak jistě tušíte).

Představte si to jako fotbalový zápas, kde já musím vybojovat co nejlepší pozici pro náš region, zatímco ostatní hráči na hřišti často ani nevědí, že hrajeme stejnou hru. A protože když rozhodčí pískne – což v tomto případě znamená, že se někde v Praze rozhodne o miliardách a budoucnosti regionu –, tak už bude skutečně pozdě na jakékoliv námitky, protesty či rozumné argumenty.

Už několik let si tedy zvu ministry (což je činnost podobná zvání upírů na oběd – nikdy nevíte, jestli přijdou, a když ano, tak co z toho bude) a snažím se jim vysvětlit, jak se dají řešit problémy očima člověka, který tady skutečně žije, ne očima úředníka z Prahy, jehož nejbližší kontakt s naším regionem je pohled z okna rychlíku.

Výstavba Dukovan nebude žádná procházka růžovým sadem – což je, mimochodem, poměrně přesné přirovnání, protože růže mají trny a procházka mezi nimi může být dost bolestivá. Ovlivní to nás všechny, od Znojma až po Moravský Krumlov, a já jsem tu od toho, abych zajistil, že náš kraj z toho vyjde jako vítěz, ne jako statistická položka v něčím seznamu.

Dukovany nejsou jen beton a reaktory – jsou to pracovní místa, jistota stabilní elektřiny a také šance, že si naše děti budou moci ohřát čaj z vlastní zásuvky, ne z nějakého importovaného prodlužováku, což by bylo docela symbolické pro stav naší energetické soběstačnosti. A stavět se nebude jen „továrna“, ale i ubytování, infrastruktura, do regionu přijdou noví lidé – což může být požehnání i prokletí, záleží na tom, jak to zvládneme.

Senátora má region k tomu, aby bojoval za jeho budoucnost – aby to dělal včas, než padnou klíčová rozhodnutí, aby spolupracoval se starosty (kteří často vědí víc o místních poměrech než celá ministerstva dohromady) a aby věděl, kdy se věci začínají měnit. Stojí to hodně času a energie, ale co si budeme povídat – senátoři z regionů, kde se pěstuje dobré víno, to mají přece jen o něco snazší než ti z méně šťastných koutů republiky, protože kvalitní víno dokáže zklidnit i nejtvrší vyjednavače.

Tomáš Třetina

senátor