První muž Výrovic Pavel Vlček: Jako starosta si z některých přátel uděláte nepřátele

„Přijeďte za námi do Výrovic, máme skvělého starostu,“ ozvala se Znojemsku jedna ze čtenářek. Proč ne. Výrovice mají necelých sto osmdesát stálých obyvatel, ale k tomu přehradu, krásné okolí a vlastní stádo ovcí, které ekologicky spásá zdejší kopce. V roce 2016 obdržely prestižní Modrou stuhu v krajské soutěži Vesnice roku za společenský život. Kromě toho také Cenu naděje či ocenění za vytvoření českého rekordu dálkové přepravy vody pro místní hasiče a pro starostu za obětavou práci pro obec. Jmenuje se Pavel Vlček a všechny diplomy má vystavené na stěně v kanceláři, kde jsme se sešli. 

Jak dlouho žijete ve Výrovicích?

Tolik, kolik mi je let, tedy padesát. Narodil jsem se tady. Předkové se živili zemědělstvím, pak jim komunisté zabrali pozemky a polnosti, co měli prarodiče a ti museli do družstva. Můj táta, ročník čtyřicet jedna, je starousedlík. Shodou okolností byl také starostou, hned po revoluci, dokonce i můj praděda tady od roku 1922 starostoval víc než dvacet let. Takže to mám asi nějak už zděděné. Rodiče mi předali mimo jiné vztah k obci, což na mě mělo také vliv. Když se ale starostou stal táta, to byly úplně jiné časy. Úřad měl ještě nahoře na začátku obce, kde se nacházel jen suchý záchod, voda netekla. Zato bylo daleko méně papírování. Co vím od něj, tolik papírů, co spotřebujeme teď za čtvrt roku, i když se už digitalizuje, mu stačilo na celé funkční období.

Nárůst administrativy je velký. Stíháte?

Jsem neuvolněný a pomalu ne. Nevím, zda je to administrativou, možná už také věkem. Pracuji jako vedoucí dopravy a mechanizace u stavební firmy a dá se vše sice pořád nějak skloubit, ovšem stále hůř, než když jsem začínal před osmnácti lety. Proto uvažuju, pokud i v příštích volbách dostanu důvěru, že se možná nechám uvolnit a budu všechno dělat na plný úvazek. 

Mění se také lidé?

Jsou víc uzavření, víc pro sebe.  Někteří…