Pokácet, či ne? Červený dub mezi rozumem a citem

Každá mince má dvě strany.

Ta první strana: Pro Marii jeden z nejhorších zážitků za poslední roky. Vykáceli její oblíbený lesík v kopci mezi Popicemi a Havraníky. Chodívala tím směrem často a velmi ráda s dnes už zesnulým manželem Ladislavem. V sedmdesátých létech tam jejich švagr na tehdejším spáleništi vysadil desítky červených dubů. Nikdo příliš nevěřil, že se ujmou, ale vyrostl z nich nádherný jednolitý lesík, protože stromům věnoval spoustu času a úsilí. Chcete-li, možná i lásky. Dub červený je ale nyní považovaný za vysoce invazivní druh, pochází ze Severní Ameriky a k nám byl odtud postupně dovážen na okrasu od konce 19. století.

„Šla jsem se tam letos po nějaké době podívat, bylo krásně, lidí jak na Karlově mostě,“ popisuje Marie čerstvý zážitek. „Najednou se dívám a místo jsem nemohla poznat. Několikrát jsem si promnula oči. Ty krásné ušlechtilé duby zmizely!“ Ve tváři má téměř hmatatelnou bolest kvůli vzpomínkám na manžela, kterého už nikdy neuvidí, stejně jako teď i ty duby s ním spojené. Kolik krásných emocí díky nim tady oba prožili. Nejen oni. „Zasáhlo mě to strašně moc! Brečela jsem několik dnů a asi ještě budu. Ty duby…