Pod střechou minulosti, ve jménu budoucnosti

Jsou chvíle, kdy se člověk zastaví – nejen tělem, ale i myšlenkami. Když jsem stál v modré jídelně lánského zámku a podával si ruku s prezidentem, došlo mi, že vše, co jsem dosud dělal, má smysl. A že cesta, po které jdu, má směr, i když ne vždy vidím až na její konec.

Píše se úterý 15. července 2025, je krátce po poledni a v zahradě lánského zámku se shromažďují desítky aktivních mladých občanů z celé České republiky. Je mi ctí, že mohu být mezi nimi. Pozvání na tuto „zahradní slavnost“ jsem obdržel díky programu DofE – Mezinárodní ceně vévody z Edinburghu, který podporuje osobnostní rozvoj mladých lidí a který ocenil mé mimoškolní aktivity.

Kolem třinácté hodiny je nás již bezmála šedesát. Mluvčí prezidenta republiky Vojtěch Šeliga oficiálně zahajuje dnešní akci a seznamuje nás s podrobným programem setkání. Úkolem účastníků je rozdělit se do pěti skupin podle tzv. prezidentských barev, které jsme obdrželi již s pozvánkou – cibuláková, českomotorková, babičkově malinovková, poskalinová a nakonec spodně kvašená, která byla přidělena i mně.

Za svitu letního slunce se první skupiny pomalu vydávají na prohlídku zámku. Vzduch je čistý, stromy tiše šumí a mezi altány se ozývá tlumený hovor. Moje skupina má ještě chvíli čas, a tak si začínáme povídat. Jen tak mezi řečí – odkud jsme, co děláme, co nás sem přivedlo.

A najednou si uvědomuji, jak výjimeční ti lidé kolem mě jsou. Vítězka Ceny Jana Opletala, která se věnuje popularizaci vědy. Dívka, která se zasloužila o dostupnost menstruačních potřeb na některých školách a otevřela tím celorepublikovou debatu o tomto tématu. Nebo mladý novinář, který se podílí na projektu Zavolíme! – sérii předvolebních debat vysílaných do škol, jež přibližují politiku mladým lidem. Je inspirující s nimi mluvit a…