Osm dní pro paliativu

Zorka Šťastná ve čtvrtek krátce po poledni svižně sesedla z kola na konci cyklostezky v Horním parku ve Znojmě. Usmívala se a hýřila optimismem. Kdo by poznal, že právě čelí vážnému onkologickému onemocnění?

Zorka Šťastná (vpravo) a Václav Rýznar z Domácího hospice Znojmo. Připojil se k cyklo týmu v Citonicích a do Znojma dojel také na kole. foto: -jan-

Je jí čtyřicet šest let, má dvě dcery na prahu dospělosti — jenže život se s ní právě teď vůbec nemazlí. Běžné starosti jdou stranou. Je v paliativní péči a prognóza není zcela optimistická. Jenže síla lidského ducha může překonat mnohé. A Zorka je velká bojovnice.

Právě proto přijala neobvyklou výzvu. Navzdory vážné diagnóze osm dní putovala napříč Českem, aby pomohla vybrat peníze pro organizace, které se věnují lidem v závěru života. Společně s přibližně patnáctičlennou skupinou s podporou týmu kolem ultracyklisty Martina Součka a včetně svých dvou dcer urazili denně v průměru sto kilometrů. Se zastávkami v sedmnácti městech, kde funguje domácí hospic. Včetně Znojma.

„Sledujeme vás na facebooku, můžeme si s vámi udělat fotografii? Máte hrozně šikovné dcerky,“ oslovila ji jedna z žen, která se přišla podívat. Přestože bylo slunné odpoledne, příliš lidí z řad veřejnosti nedorazilo. Objevili se hlavně zástupci města, pracovníci Oblastní charity Znojmo i studenti z nedaleké zdravotnické školy.

Dcery paní Zorky se jmenují Bára a Veronika. „Pro ty holky je to emočně náročné,“ vysvětluje Gabriela Bártová ze spolku DOMESTICI, který celou cyklo výzvu organizuje. „Všude mluvíme s politiky, novináři, studenty a ony pořád dokola vyprávějí o tom, že jejich maminka je v paliativní péči, jak jim to obrovsky pomáhá a proč je pro ně taková organizace důležitá. Neberou tu jízdu jako splnění nějakého maminčina snu, ale vidí v ní hluboký smysl. Chtějí zviditelnit hospicovou péči a pomoci pro ni získat nejen finanční podporu. Je to pro ně těžké taky fyzicky. Ani jedna z nich předtím na kole moc nejezdila, natož tak dlouhé trasy. Celých sto kilometrů denně proto zvládnout ani nemohou.“  

Přesto co mohou, jedou a šlapou. Nikdo si neumí představit, jak jim je a co prožívají

Sama paní Zorka samozřejmě tak náročný výkon také neabsolvuje celý. Momentálně podstupuje biologickou terapii a drtivou většinu cesty tráví na lůžku v doprovodné sanitce. Na kolo si symbolicky sedá jen krátce před příjezdem do cílového místa. I tak je to pro ni nesmírně vyčerpávající. Užívá si přesto každý den, kdy může být se svými dcerami, kdy se může dívat na svět a radovat se z každé maličkosti.

„Do Znojma k vám se mi jelo celkem fajn, byla jsem přikurtovaná k lůžku a paráda,“ směje se. Chce ukázat, že paliativní péče není o rezignaci a čekání na konec. Je o tom, že i navzdory vážné diagnóze se dá žít kvalitně a důstojně. Obdivuhodné. A statečné.

text a foto: Alžběta Janíčková