Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis)

Pokud bychom o nějakém zdejším brouku měli s jistotou říci, že se vyznačuje tak charakteristickým zjevem, že si jej nelze splést s žádným jiným druhem, pak by takovým broukem byl nejspíše jeden z našich největších a nejmohutnějších jedinců nosorožík kapucínek.

Jedná se o zavalitého a těžkopádného cvalíka, jenž dorůstá velikosti až něco málo přes čtyři centimetry, pro něhož je charakteristický silný, dlouhý, mírně dozadu zahnutý roh vyrůstající z temena hlavy směrem nahoru. Podobnost jeho názvu s jeho podstatně větším kolegou ze zvířecí říše, africkým nosorožcem, není tedy jen čistě náhodná; opravdu tento krasavec našich lesů připomíná svým zjevem takovou miniaturní zmenšeninu obra afrických savan. Tímto rohem se ovšem (stejně jako u řady dalších druhů brouků s výrazným pohlavním dimorfismem) pyšní jen samci, samice takovou ozdobou hlavy nedisponují a jsou podstatně méně nápadné.

Nosorožíci milují staré listnaté lesní porosty, zejména doubravy a bučiny, v jejichž zetlelém dřevě se pak larvy nosorožíků vyvíjejí, velmi často však nepohrdnou ani organickým rostlinným odpadem. Nezřídka tedy byly evidovány i případy, kdy zahrádkáři nebo zemědělci narazili na velká množství larev těchto brouků v kompostu na svých zahradách či v haldě hnoje někde na poli. Ideálním místem pro vývoj kapucínků bývá také často skládka štěpkovaného dřeva a pilin pocházející z lesní těžby nebo na pile.

Ačkoliv se nejedná o nijak extrémně vzácného brouka, sám jsem ho za život ve volné přírodě potkal jen několikrát, tak když jsem se tentokrát chystal se za ním někam vypravit, byl jsem předem trochu skeptický k výsledku. Jako cílovou destinaci jsem pro jeho pozorování zvolil okolí Lanžhota na Břeclavsku, kde je kolem dostatek starých lužních lesů, navíc zde i relativně aktivně probíhá těžba dřeva, proto o místa s jeho potencionálním výskytem nebude nouze.

Nosorožík kapucínek je brouk s večerní, spíše noční aktivitou, navíc jej aktivně lákají i různé zdroje světla, především různá venkovní osvětlení budov, proto jsem na místo vyrazil až navečer, a když jsem konečně vystupoval z auta na kraji lesa kousek za Lanžhotem, pomalu už se začínalo stmívat. Hned kousek od silnice po krajích lesní cesty leželo několik hromad vytěženého dřeva, jednalo se hlavně o vzrostlé duby, a kousek od nich nešlo přehlédnout velkou, asi metr vysokou a několik metrů širokou…