Nezdolný Jiří Vozda je příkladem pro zdravé i nemocné

Objíždí na speciální elektrotříkolce – uzpůsobené jeho handicapu – podél hranic celou republiku. Sám, s řadou omezení. Od pasu dolů je přitom částečně ochrnutý. Řeč je o Jiřím Vozdovi ze Šumperka, který během své probíhající cesty přespal i ve Znojmě u kamarádů v chatce radioklubu na Cínové hoře.

„Po příjezdu jsem byl už utahaný jak kotě. Dnes ráno mám doprovod Mirka a Milana, dvou místních cyklistů. Jedeme do Vranova. Já pokračuji směrem na zámek, oni domů. Po několika krásných dnech začíná pršet. V Šafově sedím dlouho pod přístřeškem na návsi. Na zdejší židovský hřbitov jsem se těšil, ale celý prokřehlý hledám sílu udělat nějaké foto,“ popsal strasti i slasti nezvyklého cestovatele ve svém deníku na facebooku.

Ochrnul před dvěma lety po pádu ze stromu. Kdysi vášnivý turista a sportovec chce být stále aktivní a neházet flintu do žita. Řídí se heslem, nehledejme odpověď na otázku, proč to nejde, ale naopak jak to udělat. A tak se rozhodl vyjet. Pro někoho blázen, pro druhé obdivuhodný rváč.

Při svém cestování musí překonávat překážky, které by na jeho místě odradily i zdravé, natož nemocné. Denně ujet asi sedmdesát kilometrů, zápasit s fyzickou únavou, sehnat místo pro nabíjení baterek do motoru tříkolky i mobilu, odolávat rozmarům počasí, mít stále vodu, kupovat jídlo, posílat zprávy na sociální sítě, fotit, užívat pravidelně léky. A co s hygienou a se základními potřebami? S těmi zápasí jako paraplegik mnohem obtížněji. Na většinu dnů dokonce nemá ani zajištěný nocleh. Tehdy rozloží v lese stan, doslova na kolenou, protože stát u toho nemůže.

„Já jsem v podstatě utrpěl jen lehké zranění, když to porovnám s tím, co jsem viděl ve spinálce, kde jsem měl rehabilitaci a učil se o sebe postarat,“ vyprávěl ve Znojmě ráno nad kávou před další cestou směr Slavonice nezdolný Jiří Vozda. „Vždyť tam měli pacienty ochrnuté úplně, mohli třeba jen hýbat hlavou. Já se dokonce můžu pomocí francouzských holí na pár minut zvednout.“

Překvapila ho solidarita lidí, se kterou se setkává, s tak velkou na cestě nepočítal.

„I tu tříkolku mám díky ochotě druhých. Pomohli mi sehnat na ni peníze kamarádi, uspořádali sbírku a potřebná nemalá částka se objevila na účtu už za pět dnů.“

Jen vůle a dřina přesto nestačí. Tři dny poté, co Jiří Vozda odjel ze Znojma, se objevila na jeho facebooku následující zpráva.

„Taky běháte s každou drobnou odřeninou k doktorovi? Na zadku jsem si nahmatal strup, který mokval. Dochází mi souvislost mezi postiženým místem a prodřeným sedadlem na tříkolce. Po obědě s několika nezbytnými věcmi mě kamarádi vezou autem domů. Vstříc jim jede moje žena. Cítím se provinile. Proč mám jízdu přerušit, když mě nic nebolí? Na chirurgii jsou ale opačného názoru. Antibiotika a léčba minimálně na měsíc.“

Jiří tak musel první část jízdy velmi nerad přerušit. Nevadí. Po vyléčení hodlá pokračovat. Překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Kamarádi ve Znojmě mu drží všechny pěsti.

Alžběta Janíčková

foto: archiv Jiřího Vozdy