Nemocniční Narcis
Už jste četli nové číslo nemocničního zpravodaje? Pokud ne, můžu ho jen doporučit. Během tříhodinového čekání na centrálním příjmu jsem měl dost času jej důkladně prostudovat a musím konstatovat, že se jedná o kvalitně odvedenou práci. Našel jsem v něm vše, co od tiskovin čekám. Útěchu, naději, smíření a odpuštění.
Je vidět, že paní šéfredaktorka Petra Veselá svému řemeslu rozumí a ví, jak má takový zpravodaj vypadat, jak po obsahové stránce, tak formální i stylistické. Dokázala přesně vytušit po čem oko a duše čtenářova prahne a prázdné místo na poli literárním bezezbytku zaplnit. Jedinou miniaturní kaňkou je chybné skloňování na straně sedmé, kde pravděpodobně při stylistické úpravě nedopatřením nebylo změněno písmenko i na e, a tak došlo k tomu, že se v tiskovině objevilo slovní spojení „psychoterapeutická intervenci.“ Tuto titěrnou chybičku převyšuje informační hodnota publikovaných textů, která čtenářům nemocnici popisuje takovou, jaká je. Pečující, laskavá, a hlavně v každém případě nápomocná.
Fotografický doprovod textů zpravodaje je přímým svědectvím pohodové atmosféry. Hned v úvodu na stránce čtvrté a páté, najdeme snímky z nemocniční akce Rodinné odpoledne. Pohled na ty radostné tváře mě dojímal k pláči.
Když jsem tak listoval stránkami této vzácné tiskoviny, začal se mě stále intenzivněji zmocňovat pocit, jako bych cosi podobného již viděl. Jako by na mě ze stránek koukalo něco, co mou mysl přivádí do stavu deja vu. Jako by se jeden obraz stále opakoval… A pak jsem si vzpomněl… Začal jsem počítat. A došel k číslu 16. Tolikrát se na 23 stránkách letního vydání nemocničního zpravodaje vyskytovala jedna a ta samá tvář. Tvář osoby, jež byla v minulosti jedním znojemským politikem vážně obviněna, že hlavním motivem vydávání zpravodaje, je sebepropagace oné osoby.
Pravda, tehdy mohl kdokoliv snadno nabýt dojmu, že je dotyčný nápadně podoben Narkissovi, známé postavě řecké mytologie, jenž celé dny jenom pozoroval svůj obraz odrážející se ve vodní hladině. S psychiatrem jsem to tedy nekonzultoval, ale 21 fotek na 19 stránkách loňského zimního zpravodaje, by zřejmě nepovažoval za projev sebenenávisti.
Následné jarní číslo se neslo v duchu defétismu a ústupu z pozic obsazených stran vlastních fotkou na počet pouhých šesti snímků. Ona osoba kritikům vyslala jasný signál, že se mýlili. Že nařčení ze sebepropagace bylo pouhým sprostým osočením.
Ale v hlubinách duše člověka se vyskytují temné věci. Čas od času se derou napovrch a v mysli nešťastného jedince mohou způsobit kompulzivní jednání. A jak se v aktuálním letním čísle zpravodaje ukázalo, pokušení bylo silnější. A výsledkem je to, že se v kuloárech zase bude štěbetat.
Zbytečně. To jste se nemohl udržet? Šestnáct fotek na 23 stránkách… No, budiž… Ale šest fotek z toho na jedné stránce? To jste paní šéfredaktorce trochu zavařil. Přesto se nemůžu dočkat dalšího čísla.
Slávek H.
