Místo sporů spolupráce. Nový ředitel Podyjí chce se starosty lépe komunikovat

ROZHOVOR   Správa Národního parku Podyjí má od února ve svém čele jedenačtyřicetiletého absolventa Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně Pavla Müllera. Dosud pracoval jako projektový manažer a vedoucí zahraničního prodeje soukromé firmy a zvítězil ve výběrovém řízení vypsaném ministerstvem životního prostředí. Při našem setkání působil sympaticky a svěže. Přitom se dá předpokládat, že poslední měsíce musely být pro něj v jeho nového funkci hodně náročné. Jak se mu daří splnit ambice a cíle, které si předsevzal? Na závěry je ještě čas. Na otázky už ale ne. K rozhovoru jsme usedli v sídle Správy parku v ulici Na Vyhlídce 5 na prosluněném balkoně prvorepublikové vily, kam se vstupuje přímo z jeho kanceláře. Otevírá se odtud úžasný výhled na údolí Dyje. 

Krásné místo. Chodíte se sem často kochat?

Často, ale vždy jen na chvilku. Udělám si tu na balkoně takové malé kolečko, popřemýšlím, zase se vrátím do kanceláře a pokračuji v práci.

Připadáte si zaneprázdněnější než v předchozím zaměstnání?

Řekl bych, že ano. Výhodou ale je, že se tady dějí mnohem rozmanitější věci. Funkce ředitele parku je multioborová. Zahrnuje práci s veřejností, která má obrovský potenciál, dále ekonomické a správní záležitosti, práci s kolektivem, jeho vedení, komunikaci a řešení různých pracovních otázek.

Dále je tu jednání s institucemi a řešení řady dalších témat, v neposlední řadě i samotná příroda, kam bych měl chodit.

Dojíždíte z Boskovštejna, kde bydlíte. V kolik hodin ráno vstáváte?

Není to tak hrozné. Vozím své dvě děti do školy ve Znojmě, kde musejí být v půl osmé. Takže vstávám v běžném čase. Tady pak bývám až do večera, někdy i velmi dlouho.

Vystřídal jste Tomáše Rothröckla, nejdéle sloužícího ředitele mezi všemi čtyřmi národními parky. Ve funkci byl třiatřicet let. V parku ale stále pracuje a je nyní vaším podřízeným. To asi není psychologicky úplně jednoduché.

Pan Rothröckl se dnes…