Mezinárodní onkologický kongres se blýskne medicínskými osobnostmi světového formátu
Intenzivně připravovaná akce celorepublikového významu – Mezinárodní onkologický kongres, jehož XVII. ročník se uskuteční 6.-8. října ve znojemském louckém klášteře – se jako už tradičně blýskne respektovanými osobnostmi. Kardiolog prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., onkolog prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. anebo radiolog prof. MUDr. Jan Daneš, Ph.D., představují špičky svých medicínských oborů a dorazí přednášet na kongres, jehož náplní jsou nejen poslední poznatky z léčení onkologických pacientů, ale rovněž otázky prevence i poznatky nových vyšetřovacích metod.
Prezident Mezinárodního onkologického kongresu MUDr. Dalibor Štambera, MBA, přisuzuje rostoucí zájem o akci také specifickému individuálnímu přístupu k účastníkům a přednášejícím, kteří zde najdou prostor k užším debatám, což jim umožňuje nejen společný večerní program, ale také celodenně připravené zázemí.
„Specifikou kongresu je také účast onkologických pacientů, kterou zprostředkovává společnost ARCUS – onko centrum. Zdálo by se, že odborné přednášky by mohly být pro tyto zájemce málo srozumitelné, ale o to více překvapují relativně fundované dotazy ve společných diskuzích. Pro odborníky jde také o zajímavou zpětnou vazbu, se kterou se na jiných akcích nesetkávají,“ uvedl pro náš list prezident Dalibor Štambera.
Při této příležitosti jsme vyzpovídali nejen jeho, ale také tajemníka zmíněného kongresu MUDr. et Ing. Milana Vantucha.
Pánové, nejdříve všetečná otázka: Jak se vám vůbec daří udržovat tak vysokou úroveň kongresu? Prozradíte tajnou recepturu?
D. Štambera: Receptura je prostá. Daří se díky přátelským vztahům s většinou přednášejících, kteří přijíždějí s železnou pravidelností, a to i přes zanedbatelnou finanční odměnu. Dokázali jsme za ta léta připravit přátelské a dělné prostředí. Koneckonců každý se rád vrací tam, kde je mu dobře.
M. Vantuch: Něco by se jistě dalo připsat jedinečnému geniu loci a moravskému vínu. V letošním roce se na zvýšeném zájmu jistě podílí i slíbená návštěva ministra zdravotnictví a hlavních představitelů obou zdravotních výborů parlamentu i senátu.
Jak složité je dnes zajistit takovou akci finančně a organizačně?
D. Štambera: Je to vždy náročné a na tomto místě je nutné poděkovat…
Celý rozhovor je dostupný předplatitelům
…představitelům znojemského Městského úřadu, kteří patří mezi klíčové podporovatele. Každoročně to však je mravenčí práce v kontaktu se sponzory, kteří se obzvláště v této době shánějí stále obtížněji.
Další velkou práci zastávají mí spolupracovníci, paní Jana Koželská ze sdružení Arcus a především tajemník kongresu Milan Vantuch, který je hybatelem onoho neviditelného zázemí. Jeho aktivita v tomhle směru zůstává neocenitelná.
M. Vantuch: Nechci se chlubit, protože pan prezident a další členové týmu odvádějí spoustu práce rovněž, ale zůstává pravdou, že organizace začíná v podstatě na konci jednoho ročníku a prakticky po celý rok nekončí. Nejedná se jen o administrativu, ale také o zajištění propagace či o přípravu zázemí. Ale když pak vidíte spokojené účastníky a přednášející, tak vás to nabije do nové práce. Navíc jsem s mnoha účastníky za ta léta navázal velmi přátelské vztahy a i v letech, kdy jsme velmi zvažovali, zda pokračovat, to byli právě oni, kteří nás přesvědčili.
Proč jste uvažovali o konci?
D. Štambera: Víte, akce je finančně poměrně náročná a většinou nám sotva zbydou peníze na odměnu lidí, kteří se na kongresu podílejí. V některých letech jsme do kongresu vložili vlastní finance – a to nepočítáme svou práci po celý rok. Možná se budete divit, ale naší odměnou jsou opravdu spokojení účastníci.
Pane doktore, vy kandidujete do zastupitelstva, stomatologie už vás nebaví?
M. Vantuch: Baví, neboť právě při ní jsem během své praxe vyslechl spoustu nářků i zajímavých podnětů. A myslím si, že nastala doba, pokusit se o jejich řešení aktivně. Trochu mě do toho také postrčil pan kolega prezident, který byl léta účasten nejen v komunální, ale i v celostátní politice. Jeho krédo, které mi opakovaně zdůrazňoval, bylo: Nekecat o věcech, ale snažit se je řešit. To mě inspirovalo. Je jasné, že nejsem tak naivní, abych se domníval, že když uspěji, zásadně změním svět. Jsem připraven na soustavnou a nelehkou práci. Ale pokud bych měl tu možnost zlepšit život občanům našeho města, byla by to pro mě hozená rukavice.
Pane prezidente, nejednou jsme spolu debatovali o covidu v dobách, kdy o něm mnozí mlčeli, anebo plácali nesmysly. Vy jste ovšem vždy poměrně přesně diagnostikoval, co bude. Zkuste, prosím, vzít na sebe roli prognostika teď.
D. Štambera: Pokud si pamatuji, byl jsem spíše skeptik, a bohužel se mé předpovědi příliš nelišily od reality. Covid se stal fenoménem, který dělil republiku víc než politici a i mě připravil o některé přátele. Takže je potřeba k němu přistupovat s nejvyšším respektem. Promoření i proočkování populace přineslo ovoce. Nejen proto, že mám poměrně dost informací jak o nemoci, tak o epidemiologii, dovolím si nyní být spíše mírně optimistický. Covid pomalu, ale jistě přechází do podoby klasické „chřipky“ – prosím o zdůraznění uvozovek. Covid tu bude s námi, ale jeho nebezpečnost výrazně klesla. Samozřejmě, že tu nadále budou i vážné průběhy, ale ty mají i ostatní virová onemocnění.
M. Vantuch: Daleko horší ovšem zůstává strach, který po sobě covid zanechal. S ním se budeme vyrovnávat nepoměrně déle a každý jinak a po svém. Na druhou stranu by nás tato zkušenost měla poučit v tom zásadním: Žádnou nemoc nelze vyhodit ven oknem, člověk ji musí vyprovodit po schodech. Možná i tato forma trpělivosti nám přijde náramně vhod při odstraňování jakéhokoliv problému. Nejen medicínského, ale i politického, abychom snadněji zvládli nelehkou situaci, v níž jsme se ne vlastní vinou ocitli.
Připravil: -TIK-