Měli bychom být Ukrajincům vděční, že tvoří hráz před ruskou agresí, říká Jiří Ludvík

Před týdnem se po více než dvacetihodinové jízdě autem vrátil z východní části Ukrajiny Jiří Ludvík, prezident Hudebního festivalu Znojmo, ředitel Kultury Moravský Krumlov a také primáš Cimbálové muziky Antonína Stehlíka. Se souborem nejprve odjel do Lvova na mezinárodní kulturní festival České sny. Zatímco ostatní se po třech dnech vydali zpět domů, on ještě pak zamířil do města Malyn v Žytomyrské oblasti, kousek od Kyjeva. Proč prozradil v krátkém telefonickém rozhovoru ještě před svou zpáteční cestou. Technika v některých věcech dokáže téměř nemožné. Povídali jsme si na vzdálenost více než tisíc kilometrů, která nás v tu chvíli dělila, a občas se z telefonu ozval dokonce i štěkot psa.

Kdo to za vámi štěká?

To je tady paní domácí Aiza, co hlídá dvůr. Jeli jsme s manželkou a dětmi po skončení Českých snů ještě zhruba osm hodin směrem ke Kyjevu, protože manželka odtud pochází. Chtěli jsme navštívit její rodinu. Naštěstí oni bydlí bokem továren i centra města a toho rizika s tím spojeného je přece jen méně. Neustále je tu ale poplach. Snažím se to nevnímat. Neodpočívám, pracuji. Mám u sebe počítač, a pokud to zrovna internet umožní, celý den jsem ve spojení se svými kolegy.

Ale pojďme raději přeladit na veselejší notu.

Pokolikáté se už Cimbálová muzika Antonína Stehlíka účastnila ve Lvově Českých snů?

Už potřetí. Dohromady jsme ve třech dnech vystupovali pětkrát, a ještě jsem se za cimbálku účastnil dvou konferencí. Ale letos bylo všechno trochu jiné. Za ty dva roky, co jsme sem předtím jezdili a naučili se i spoustu ukrajinských písniček, nás spousta lidí tady zná. Už se na nás těšili. Přicházeli si...