Magdaléna Slezáková: Totalita nevzniká, je jen jedním z odstínů toho, co znamená být člověk

Severní Korea, plným názvem Korejská lidově demokratická republika, patří k nejtvrdším totalitním režimům na celém světě. A také nejizolovanějším. Veřejné popravy, na které se musejí dívat i malé děti, krutá mučení, likvidační trestanecké tábory, kde žít je horší než zemřít, hladomory, důsledná a místy až absurdní kontrola státu nad soukromým životem, v této zemi nic neobvyklého. O tom, jak těžké je se odtud dostat a jak nepředstavitelně tragické životní osudy aktéři těchto útěků prožívají, vypráví dokumentární film Útěk z Utopie promítaný na festivalu Jeden svět ve Znojmě. Patřil zároveň k nejchmurnějším snímkům festivalu. Na následnou besedu o filmu přijela novinářka Magdaléna Slezáková zaměřující se na problematiku tohoto hrozného státního útvaru. Požádali jsme ji proto o rozhovor. 

Dá se vůbec psát objektivně o Severní Koreji, když tam moc novináři ani nemohou a složité je tam i jen telefonovat do zahraničí?

Informace ze Severní Koreje vycházejí, musíte ale vědět, kde hledat. Sleduji různé externí servery, vzdělávám se, není to snadné, ale dá se. Já se ale zabývám, a to dlouhodobě, problematikou nejen této země, ale v podstatě celou východní Asií. Také díky svým rodičům, co tam žili – a já s nimi. Na Karlově univerzitě jsem pak vystudovala čínský jazyk a literaturu, takže i z odborného hlediska mám k tomuto tématu blízko. Samotná Korea má pak mnoho paralel s naší zemí, aniž si to málokdo uvědomuje. Je to taková menší síla, co čelí svému silnému sousedovi Číně a její kultura je strašně sympatická. Podařilo se mi opakovaně navštívit aspoň tu jižní. Na severu jsem zatím nikdy nebyla.

A jak se dá natočit film o útěku ze Severní Koreje?

Skrytou kamerou. Ve filmu Útěk z Utopie jsou dokonce vidět záběry z popravy natočené tajně na mobil. Celý ten…