Magda Vašáryová v Miroslavi: Morálka není o trestu, ale o vnitřním přesvědčení

Pouhou hodinu a půl trvala herečce, političce a diplomatce Magdě Vašáryové cesta z Bratislavy do Miroslavi na besedu v sále kliniky AK DENT. Přijela svým sportovním vozem a cestu si i ve svých sedmasedmdesáti letech odřídila sama. Je to výrazná osobnost. Charismatická, pracovitá a vzdělaná žena, která si však i přes své nesporné kvality zachovává přirozenou skromnost. Právě v tom tkví její jedinečnost. Přesvědčit se o tom mohli všichni, kteří zaplnili sál kliniky. Jeho kapacita byla přirozeně omezená a zájem o setkání mimořádný. Mezi diváky se objevil také čerstvý devadesátník Erik Schwarzbach, překladatel kroniky psané německým kurentem, kterou paní Vašáryové věnoval. 

Zároveň herečce veřejně složil poklonu a ona mu ji vzápětí oplatila. Přitom prozradila, že také dokáže překládat ze staré němčiny. Její babička byla totiž Němka a jako malá jí musela předčítat z německy psané modlitební knížky, když už špatně viděla. Paní Vašáryová s velkou dávkou obdivuhodného nadhledu zavzpomínala i na své manželství s Milanem Lasicou, které rozhodně nebylo nudné. Když se stala velvyslankyní ve Vídni, tehdy ještě za Československa, nemohla, na rozdíl od svých mužských kolegů, pobírat příspěvek na partnera pečujícího o rodinu. Ženy se totiž v diplomatických funkcích v té době téměř nevyskytovaly. Mluvila také o dětství, o perzekuci svého otce komunistickým režimem i o zkušenostech s odposloucháváním. Otevřeně se dotkla dalších témat. Mimo jiné i během rozhovoru pro naše noviny. 

Jak jste se ocitla tady u nás v Miroslavi?

Oslovili mě a já přijela. Řekli mi, že je to důležité a že tu bude se mnou mluvit i moje přítelkyně Danuše Nerudová. Zavolala mi o tom její asistentka. Já měla zrovna volno, tak jsem přijela. 

Znala jste předtím město Miroslav?

Asi před měsícem jsem měla přednášku v nedalekém Moravském Krumlově a jela jsem tudy. Zjistila jsem si, že tu máte velmi zajímavý židovský hřbitov ze 17. století. Teď jsem tu podruhé.

Vy jste tu zároveň podepisovala svou knihu Než zmizím. Kam si myslíte, že člověk jednou zmizí? Do nicoty?

Jsem sice vychovaná v křesťanském duchu, ale myslím si, jak říkala i paní Drábová, velmi známá osobnost, co střežila atomové elektrárny, že se rozpadneme na prvky, ze kterých jsme složeni, a ty zůstanou ve vesmíru. A zase se nějak spojí. Proto nechci být pohřbená v rakvi. Chci, aby mě…