Maceška je už dneska značka, říká architektka Ivona Poláčková

Rodinné centrum Maceška oslavilo pětadvacáté narozeniny. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Bývalé děti, co do něj s maminkami chodily, jsou dnes dospělé a navštěvují je se svými vlastními potomky. Maceška funguje stále, a to převážně na dobrovolné bázi, finance na provoz získává z členských příspěvků, sponzorů a z dotací. V budově bývalých jeslí kousek od Pražské ulice ve Znojmě v areálu mateřské školky nabízí v rámci stálého programu hlavně maminkám s malými dětmi využití herny i pravidelné kroužky. Jak na vše vzpomíná jedna ze zakladatelek a členka správní rady Dáša Entlerová a znojemská architektka Ivona Poláčková, autorka vnitřní podoby budovy Macešky? Otázky příliš nutné nebyly. Stačilo pokaždé jen ťuknout.

Vybavíte si ještě, kdy jste poprvé slyšely o Macešce?

Dáša Entlerová: To bylo ještě před oficiálním založením v roce 1998, když se mi narodil na podzim můj syn Martin. Zůstala jsem doma, já, takový akční člověk, který chtěl pořád něco zařizovat. Zjistila jsem, že se scházejí nějaké holky. Byla to Jana Zdražilová a Katka Brindová. Holky na mateřské, co se přistěhovaly do Znojma. Potřebovaly komunikaci a začaly se scházet v Jubilejním parku s kočárkama. Připojovaly se k nim další a další. Když začala zima, domluvily se s tehdejším ředitelem Kojeneckého ústavu Bohumilem Sochorem a mohly se scházet na chodbě před jeho kanceláří. Tam tedy trávily jednu zimu a snily o vzniku vůbec jednoho z prvních rodinných center v republice.

Ivona Poláčková: Já tě trochu poopravím. Na prvopočátku všeho byla ještě i porodní asistentka Věra Burianová a holky, o kterých jsi mluvila, za ní chodily do předporodního kurzu. To u ní se celá ta první skupina z Macešky dala nakonec dohromady. Shodou okolností i já se někdy v té době také přestěhovala do Znojma. Taky jsem tu nikoho ještě moc neznala, ale seznámila jsem se s Janou Zdražilovou. Už ani nevím proč. Měly jsme všechny plus minus stejně staré děti. Můj Vojta je ročník 2000 a ona mě přizvala, ať se k nim připojím. Půl roku poté, co už Maceška jako rodinné centrum fungovala na Pražské.

Dáša Entlerová: Ale pozor, teprve jsme tam začínaly. Vlastní prostory jsme dlouho vůbec neměly a hledaly. Po té zimě v Kojeneckém ústavu jsme dostaly vyhrazený prostor u nich na zahradě, pro sebe ji moc nevyužívali. Přidávaly se k nám…