Když nevládne dobrá nálada mezi pedagogy, nemůže být ani ve třídách, říká ředitelka Mládežky Romana Loydová

Začal nový školní rok a děti už zase čekají každodenní povinnosti. Nejen je, ale také učitele. Ředitelka základní školy Mládeže Romana Loydová, kterou jsem v minulém týdnu navštívila v její kanceláři, se ale usmívala.

Paní ředitelko, jsou učitelé dostatečně finančně ohodnoceni?

Takové otázky nemám ráda. Když se přidávají peníze ve státní správě, vždy se vypíchnou učitelé. Ale to, že se s nimi sveze plno administrativních pracovníků v celém systému, to už se neříká. Učitel má sice dva měsíce prázdnin, ale on čerpá dovolenou jako ostatní. My si ji však musíme vybrat jen ve stanoveném období. Ta dvouměsíční přestávka je navíc pro nás nesmírně důležitá. Musíme nabrat sílu. Pohybujeme se neustále během přestávek v hluku, narůstá administrativa. Nejhorší je ale nápor na psychiku, protože nám nejsou lhostejné problémy našich žáků, přemýšlíme, jak jim pomoct, jenže jsme kolikrát bezmocní.

Jak se tedy těšíte na nový školní rok?

Těším. Právě jsme přijeli z dvoudenního školení ve Vranově, je to takový náš pravidelný teambuilding, míváme ho už několik let. Bývá co do programu náročnější, končíme často až večer a ráno pokračujeme. Ale vyplatí se to. Některé věci se neformálně mimo školu probírají lépe. Vždy najdeme téma, které je aktuální, letos to byla komunikace s rodiči a stres a vyhoření. Učitel je taky…

…jenom člověk se svými problémy, ty se však s prací nesmějí prolínat. Když nevládne dobrá atmosféra mezi pedagogy, nemůže být ani ve třídách. Tohle je dost zásadní.

Než poprvé zazvoní, co musíte v probíhajícím přípravném týdnu ještě stihnout?

Teď se do poslední chvíle škola ještě uklízí, připravují se třídy. Je to náročnější, protože nám právě chybějí ty dva dny, co jsme byli na školení. Ale zvládáme. Vždy jsme to zvládli. Mám radost, že se během prázdnin díky zřizovateli podařila dokončit další etapa oprav sociálního zařízení nebo položit nový povrch na hřišti na Vrchlického ulici, vymalovalo se.

Nezkrátily vám všechny ty úpravy prázdniny? 

Jako ředitelka jsem musela samozřejmě vše kontrolovat. Už jsem se ale naučila svůj čas mezi školou a rodinou vybalancovat. V dnešní době mi hodně pomáhá internet a mobil, dokážu tak řešit urgentní věci i na dálku.

V čele školy jste dvanáct let. Vnímáte nějaké zásadní posuny?

Některé věci změnil hodně covid, rok a půl jsme se v podstatě učili online. Zamávalo to s učiteli, dětmi i rodiči, ale vše mělo i spoustu pozitiv, naučili jsme se pracovat novým způsobem.

Já ale měla na mysli, jak se změnila třeba schopnost žáků odolávat stresům, jak stále méně čtou, sportují a čelí nástrahám, jako jsou například počítačové hry a mobily. To už je úplně jiný svět. Stoupá agresivita.

Problémy vycházejí většinou z rodiny. Pokud je dítě spokojené a doma má vše, co potřebuje, podobně se tak chová i ve škole a agresivní není. Tohle se nezměnilo. Neformulovala bych to obecně ale jako agresivitu. Lidé často jen nějakým nestandardním způsobem reagují na problémy doby, jsou nešťastní, hledají cestu ven a náš pedagogický sbor na to musí být připraven. Snažíme se proto v případě potřeby komunikovat nejen s dětmi, ale i s rodiči. Někdy je to těžší. Důležité je podpořit osobnost žáka, pochopit jeho individualitu a zároveň nastavovat pravidla. Povinnosti a práva musejí být v souladu. Když žáci vidí, že pravidla dodržujeme i my, pedagogové, ocitnou se s námi na stejné vlně.

A co různé poruchy učení a další diagnózy? Podle psychologů narůstají a vy jim musíte čelit. To se ve vaší práci určitě také mění.

Těch diagnóz je skutečně víc, ale někdy se některé problémy za ty poruchy schovávají. Když jsem třeba chodila do školy já, i mezi mými spolužáky byly takové děti, jenže tenkrát to nikdo neřešil. Dneska už vše dokážeme diagnostikovat a pracovat s tím. Dřív měli rodiče na děti víc času a pokud nyní žáci mají nějaké obtíže a doma se jim nevěnují, ty problémy narůstají. Škola vše nespasí. Musíte prostě stavět cihličky nahoru pomalu, když nemáte základ, vše se vám zbortí.

Vnímáte v nastávajícím školním roce populační nárůst?

Určitě, máme téměř o čtyřicet žáků víc. Museli jsme kvůli tomu přijmout další pedagogy, jednu asistentku a všechny třídy jsou zcela naplněné. K tomu máme navíc skoro čtyřicet žáků ukrajinské národnosti. Většina už k nám nastoupila před rokem, začátky byly náročné. Překonávali jsme především jazykovou bariéru.

Kdybyste mohla mávnout kouzelnou hůlkou, vybrala byste si tohle povolání znovu?

Ano. Já tuhle práci chtěla dělat odmalička – myslím učitelku. Není to tak, že bych čekala od někoho vděk, ale vždy mě potěší a také dodá energii do další práce, když potkáte bývalého žáka a ten vám řekne, jak na vás rád vzpomíná.

Máte teď, co se týká školy, nějaké přání?

Přála bych si, aby nastávající školní rok proběhl v klidu a pohodě, bez větších problémů. Hlavně, aby děti chodily rády do školy a odnesly si vědomosti a dovednosti, které využijí v životě. Dobré vztahy mezi námi zaměstnanci, dětmi a rodiči. To je moje největší přání.

Upřímně přeji, ať se vám toho co nejvíc vyplní. Je to vlastně v zájmu nás všech. Děkuji za rozhovor.

Alžběta Janíčková