„Každý den je šance udělat malý krok vpřed,“ říká trenér paraplavců Jan Nevrkla o cestě ke světovým medailím

Plavání ho provází od dětství. Nejprve jako součást léčby, později jako životní poslání. Jan Nevrkla patří k osobnostem, které výrazně ovlivnily podobu českého paraplavání a pomohly mu dostat se mezi světovou špičku. O své cestě od znojemského bazénu až k paralympijským medailím svých svěřenců hovoří v následujícím rozhovoru.

Co Vás přivedlo právě k plavání a kdo ve Vaší kariéře sehrál klíčovou roli?

Po operaci u Sv. Anny v Brně v lednu 1966, dojíždění na přesádrování s maminkou, každodenním cvičením s tatínkem a pravidelném cvičení na rehabilitaci ve Znojmě padly okřídlené věty „tatínku, maminko, ten kluk by měl plavat.“ Pak mě k plavání přivedli znojemští atleti – zásadní vliv na mě mělo jejich vysmívání se nám, znojemským plavcům, že jsme k ničemu. I řekl jsem si, tak to nééé, tak to prrr, a začal jsem to po létech poflakování a pincání dělat pořádně. To bylo ještě před příchodem Jirky Kyněry. A s ním začalo moje skutečně dospělé plavání. Jeho příchod do Znojma po ukončení studií na FTVŠ UK v Bratislavě byl mezníkem nejen pro mě a znojemské plavání, ale i pro české plavání a celý český sport. Jsem hrdý na to, že jsem byl jeho prvním svěřencem a získal jsem pro TJ Znojmo plavání první medaile z mistrovství ČSSR dorostu pod jeho vedením.

V čem Vás Jiří Kyněra nejvíce ovlivnil – lidsky i trenérsky?

Jirka je charismatická osobnost. Hned na začátku, když se několikrát z řad mladších členů klubu ozvalo „soudruhu“, pronesl jasně a nekompromisně „vymyslete si co chcete, ale soudruha vynechte, říkejte mi třeba trenére nebo šéfe, ale soudruhu určitě ne.“ Okamžitě se ujalo šéf. Trenérsky mě ovlivnil naprosto zásadně, naučil mě o tréninku přemýšlet v dlouhodobém i krátkodobém horizontu, naučil mě plánovat cykly, naučil mě působit na svěřence tak, aby z nich člověk dostal maximum. Lidsky mě ovlivnila jeho nekompromisnost, v některých klíčových momentech mě přivedl k pláči. Někoho by to třeba zlomilo, ale mě to vždy motivovalo k tomu dostat ze sebe víc, zamyslet se nad tím, jakou chybu jsem udělal já, a to mi umožnilo postoupit o úroveň výš.

Co pro Vás osobně znamená, že dnes stojíte po boku svého bývalého trenéra jako kolega?

Stojím vždy vedle svého Mistra. U něj jsem se vyučil trenérskému řemeslu, bez něj bych nedokázal vystavět na zelené louce koncepční program paraplavání, stojím vedle Legendy, jejíž výsledky nemají srovnání nikde ve světě. Dokázat na okresním třicetitisícovém městě vychovat od prvních záběrů až ke světové úrovni nepřetržitou šňůru olympioniků od 1988 do 2008, získat tolik medailí z juniorských i dospělých evropských šampionátů, dokonce i medaili z mistrovství světa, to nemá obdoby. Paralympijské medaile…