Jsou horší věci než smrt, které mohou člověka potkat

Sotva deset Znojmáků přišlo dopoledne o velikonoční neděli na Jarošovu ulici ve Znojmě, kde členové Klubu policejní historie Brno spolu se znojemskými sokoly připomenuli u pamětní desky generála Jiřího Jaroše třiaosmdesát let od popravy tohoto posledního velitele 24. pěšího pluku ve Znojmě a čestného občana města Znojma. Druhým nacisty popraveným důstojníkem byl velitel znojemského praporu Stráže obrany státu Adolf Matějů.

O osudech obou hrdinů tradičně promluvil Tomáš Sehon z Klubu policejní historie Brno.

Jiří Jaroš, rodák z Velkého Meziříčí, rukoval krátce po maturitě v březnu 1915 na Státní průmyslové škole v Brně jako jednoroční dobrovolník k jihlavskému pěšímu pluku. V červnu 1916 byl kadet Jaroš na východní frontě lehce raněn a skončil v ruském zajetí.

„Po vyléčení se přihlásil k srbské dobrovolnické divizi, s níž jako velitel čety bojoval v oblasti Dobrudži. Od března 1917 byl poručík součástí československých legií v Rusku, kde prováděl nábor dobrovolníků. Poté sloužil ve funkci velitele čety u sedmého československého střeleckého pluku - Tatranského, s nímž se účastnil ústupových bojů na Ukrajině a bojů s bolševiky na transsibiřské magistrále,“ popsal Sehon činnost Jiřího Jaroše v prvním odboji.

Major Jaroš se…