Jsem poslední žijící účastník?

Obvykle dříve narození lidé při každém významném výročí vzpomínají, kde byli v ten den, v ten okamžik.

Dne 21. srpna v den 53. výročí okupace Československé socialistické republiky vojsky Varšavské smlouvy (bez Rumunska) jsem se „vrátil“ do vojenského koordinačního štábu ve Vyškově na Moravě, kde na 1. velitelsko-organizátorské fakultě Vojenské akademie Antonína Zápotockého probíhaly přípravy na nasazení jednotek Československé lidové armády proti dalším sledům okupačních vojsk v prostoru Drahanské vrchoviny. Všechny přípravy skončily podepsáním Moskevských dohod 28. srpna 1968.

Asi 25. srpna mě velitel, plukovník Neugebauer sdělil, že volali z OV KSČ ve Vyškově a žádají o poskytnutí součinnosti televizákům.

V posádce jsem působil několik let, tak jsem se toho úkolu ujal. Dostavili se pracovníci Československé televize Brno, pamatuji se na jména Vondráček, Popelka, Zouhar.

Ve výcvikovém prostoru Dědice potřebovali najít místo, odkud bylo vidět na stavby u paty vysílače Kojál, kam by spolehlivě dosáhl signál.

Z praktických ostrých střeleb jsem věděl, že z jednotlivých poschodí řídící věže odpovídající výhled je. Po dosažení zámečku Ferdinandsko, kde byla ubytována jednotka podplukovníka Füliera, jsem velitele požádal…