Hudba je jóga, říká světově proslulý hráč na mandolínu Radim Zenkl

Dvě v jednom, i tak by se dal nazvat jedinečný Zenkl styl hraní na mandolínu. V rukou celosvětově uznávaného muzikanta Radima Zenkla neslyšíte nástroj jeden, ale hned dva. Byla by proto škoda nechat si ujít jeho úterní koncert 17. října s dalším výborným hráčem Ondrou Kozákem, mimo jiné pětinásobným držitelem titulu Kytarista roku udělovaný naší Bluegrassovou asociací. Do Centra Louka oba pozvala Znojemská Beseda. Posluchači se mohou těšit na autorské skladby a písně doplněné nejen o bluegrassové, také swingové, keltské a world music tradicionály v osobitém aranžmá. Sám Radim Zenkl se proslavil až za oceánem, kam kdysi emigroval a Zenkl styl tam vymyslel. 

Pane Zenkle, kdy přesně to bylo?

Svůj styl jsem vymyslel počátkem 90. let ve Spojených státech, kam jsem emigroval v roce 1989. Jde o spojení takzvaného tremola v melodii, o opakovaný tón typický právě pro mandolínu, zároveň ale i s doprovodem rozkládaných akordů. Používám k tomu dvě trsátka, běžné je ale samozřejmě jen jedno, podobně jako na kytaře, ale mně přišlo zajímavé občas něco ještě přibrnknout.

Jak dokážete udržet ta dvě trsátka v jedné ruce?

Mám je připevněné k prstům. Na začátku jsem používal izolepu, teď mám speciální hudební prstýnky. Výsledkem té techniky tak je, že skutečně zní, jako kdyby hrály dvě mandolíny současně. Úplně jednoduché to samozřejmě není, moc následovníků nemám, najde se občas jen někdo.

S Ondrou Kozákem, který hraje na kytaru, spolupracujete už dva roky. Co vás dalo dohromady?

Určitě láska k hudbě a spřízněnost. Budeme postupně hrát na víc nástrojů, také na housle, pastýřskou flétnu nebo dokonce i na fujaru.

Vraťme se k těm Spojeným státům, kam jste emigroval. Prý jste o tom uvažoval už ve třinácti letech. 

Původně jsem utekl do…