Etnograf Jiří Mačuda: Hrkače vyhnali komunisté, zvyk se vrací

Na Zelený čtvrtek kostelní zvony odlétají do Říma, místo nich proto nastupují o Velikonocích hrkači. Hrkači místo zvonění hrkají až do Bílé soboty. Po více jak padesáti letech také ve Znojmě. Hlouček asi dvaceti kluků nejen z folklorního souboru Dyjavánek dával hlučnými řehtačkami o sobě vědět v historickém centru. Konečně se vrátili. Vyhnali je, jak emotivně připomíná znojemský etnograf Jiří Mačuda, kdysi rudí soudruzi.

„Vnímám to jako velmi dobrý pokus vrátit zpátky něco, co má smysl,“ říká Jiří Mačuda.

Oslavy Velikonoc se tu neobešly bez hrkačů už za první republiky, jak dokládají zachovalé fotografie.

„Ale pozor, někam se vůbec hrkači vracet nemuseli, chodí pořád. V našem regionu jde především o obce zejména na Moravskokrumlovsku, kde nedošlo k vysídlení původního obyvatelstva. Ze Znojma však hrkače vyhnali soudruzi z ateistických důvodů.“

Hrkání mělo původně magický význam a jeho prostřednictvím se místo čistilo a zbavovalo škodlivých sil.

Probudit tradici se teď rozhodla Znojemská Beseda, hlavními iniciátory byl ředitel František Koudela a Karel Semotam z marketingu.

Jako malí kluci totiž oba na Znojemsku rovněž hrkali.

„Jsme oba z vesnice a dětství máme s hrkáním spojené, bez toho jsme si neuměli Velikonoce představit,“ vysvětluje Karel Semotam.

Ne každý muž však považuje chození s řehtačkou za výsadu. V některých obcích ve znojemském regionu už vzaly tuto povinnost na svá bedra také holky, což odporuje tradici. Ochotných kluků je tam málo. Ve Znojmě jim, doufejme, elán vydrží.

Alžběta Janíčková 

foto: Romana Žilincová