Drahomíra Šinoglová ze Znojma získala Cenu Václava Bendy

Ve Valdštejnském sále Senátu Parlamentu České republiky se ve čtvrtek 29. ledna uskutečnilo slavnostní předávání Cen Václava Bendy, které každoročně uděluje Ústav pro studium totalitních režimů osobnostem, jež se výrazně zasloužily o obranu svobody a demokracie v době nacistické a komunistické totality. Mezi dvanácti oceněnými letos figurovalo také jméno, které má silnou vazbu k našemu regionu – Drahomíra Šinoglová ze Znojma.

Ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna, oceněná Drahomíra Šinoglová, její dcera Miroslava Burdelová, vnuk Dominik Burdel a senátor Jiří Oberfalzer.

„Když bylo pár let po sametové revoluci, tak jsem si říkal, že přeci jen ty Krylovy písně asi časem trochu zestárnou a že už nebudou tak aktuální. Kéž by to byla pravda. Žijeme v době, kdy bude muset bratříček zavírat vrátka daleko pečlivěji, protože ten velký bratr, se kterým jsme si užili čtyřicet let a o kterém jsme doufali, že už od něho budeme mít navždy pokoj, opět za těmi vrátky šmejdí,“ těmito slovy zahajoval slavnostní večer moderátor Marek Eben.

Poklonu oceněným složil také ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna, který ve svém projevu připomněl, že minulost nelze jednoduše uzavřít tlustou čarou. „Národ, který nezná svou historii, je odsouzen ji znovu opakovat,“ zaznělo v zaplněném sále.

„Máte moji hlubokou úctu za to, co jste vy nebo vaši předci udělali, proto abychom dnes mohli žít v podmínkách parlamentní demokracie. Nacismus a komunismus byly dvě zločinné ideologie a žádná ideologie nevede k osvobození člověka, ale jeho zotročení,“ dodal Kudrna.

Všichni ocenění Cenou Václava Bendy za rok 2025.

Ceny spolu s ním předával místopředseda senátu Jiří Oberfalzer. Hudební doprovod zajistil Projekt Salome s písněmi Karla Kryla – písněmi, které podle Ebenových slov bohužel ani po desetiletích neztratily na aktuálnosti. Ocenění se zúčastnila také Kamila Bendová, bývalá manželka Václava Bendy, po němž cena nese jméno.

Málem na ni zapomněli jako na Antona Špelce, ostrostřelce

Při cestě do Prahy jsme si v autě s lehkou nadsázkou dělali legraci, aby celé slavnostní odpoledne nakonec neskončilo jako ve filmu Anton Špelec, ostrostřelec, kdy na hlavního hrdinu medaile jednoduše nezbyla.

Když pak při jedenácté oceňované zazněla z úst moderátora Marka Ebena slova: „Dámy a pánové, poslední z cen, kterou dnes udělujeme, získává paní Michaela Vidláková…“, neubránili jsme se tichému úsměvu. I v této důstojné atmosféře se totiž zdálo, že náš žert může nabýt až překvapivě reálných obrysů.

Paní Drahomíra Šinoglová, sedící ve druhé řadě před námi, se v tu chvíli jen lehce otočila a s pokrčenými rameny a s úsměvem jako by beze slov naznačila, že z toho asi nakonec nic nebude.

Už během čtení příběhu paní Vidlákové se však...