Divoký zelinář - Vrbovka úzkolistá
Ivanův čaj – jak zní jeden z lidových názvů této rostliny (Epilobium angustifolium) – zůstává podivuhodný svou schopností, jíž disponuje rovněž bájný pták Fénix, který dokáže vzlétnout z vlastního popele. Vrbovka je totiž rovněž antrakofilní, neboť se jí skvěle daří na spáleništích. Symbolem její odolnosti a duševní pohody i rovnováhy se stala skutečnost, že v ruinách rozbombardovaného Londýna během druhé světové války se jako první objevila právě tato rostlina.
Vrbovka úzkolistá
Oč nehostinnější prostředí, o to dynamičtěji ve vrbovce probouzí drogovou sílu.
Rostlina však vyhledává i další lokality, především paseky a rozlehlá místa, která jsou v těsném sousedství lesních porostů, kde dokáže vytvořit takřka kobercový dojem.
Nejúčinnější jsou listy, z nichž lze připravit čajový nálev, který si dokáže poradit s psychickým napětím, nespavostí, s prostatickými nebo klimakterickými potížemi a přispívá k ženskému premenstruačnímu komfortu. Nezanedbatelný je také jeho vliv na stabilizaci průjmových stavů. Prokazuje značné detoxikační účinky, neboť steroly a flavonoidy léčivé vlastnosti vrbovky potencují.
Co a jak využít?
Tak jako v případě většiny rostlin, největší síla vrbovky vězí v mladých listech a ve výhoncích. Ty je možné zpracovat jako chřest anebo podobně jako listovou zeleninu. Nenechte se odradit mírně nahořklou chutí, která je bohatě vyvážena vitamínem C a provitamínem A. Ve Spojených státech amerických je ovšem – s ohledem na výše řečené – vrbovka paradoxně používána jako umělé sladidlo.
K vrbovce se váže i jedna kulinářska specialita pocházející z Ruska. Z listů vrbovky se vyráběl v dobách nedostatku takzvaný Ivan čaj, náhražka čaje černého. Vyrábí se podobně jako předloha fermentací listů (ona to je vlastně oxidace, ale to je na delší vyprávění). Dlužno říct, že chutná docela obstojně – a tak se v minulosti stal tamním vývozním artiklem a vozil se i do našich končin.
Ing. Radomír Němec, Ph.D.
Jihomoravské muzeum Znojmo
Mgr. Vlastimil Mrva
(příště: Ostružiník)
