Divoký zelinář – Šrucha zelná

Portulák, jak se někdy této rostlině říká, je typický kosmopolita rozšířený ve vhodných lokalitách – kromě Antarktidy – na všech kontinentech. O jeho kuchyňské využitelnosti se vyprávějí gastronomické legendy. V Mexiku a kolem Středozemního moře je ceněnou zeleninou, australští domorodci vyrábějí z portuláku chleba. Číňané zacházejí s portulákem jako s drahoceným darem, je totiž zdrojem omega 3 masných kyselin. A to se cení.

Volně rostoucí šrucha zelná roste v létě na slunných, suchých a přes den vyhřátých místech, jako jsou chodníky, okraje cest či zahrady. Ostatní druhy rostlin takovou výheň špatně snáší, o to nápadněji poléhavé, často červeně vybarvené lodyhy se ztlustlými listy. Vypadá trochu jako sklanička. Žlutých květů, které se objevují od léta až do začátku zimy si všimneme až na druhý pohled.

Domovinou šruchy je Asie a severní Afrika. U nás neroste všude, sednou jí teplejší oblasti.

Co a jak využít?

Listy lze přidávat do salátů, polévek i do dušených pokrmů. Šrucha je však nejlepší v syrovém stavu, tepelnou úpravou se ztrácejí výživové hodnoty. Křehké lodyhy šruchy po utržení rychle vadnou, delší zpracovatelnost zajistí uložení v sáču v lednici.

Šrucha je tradiční zeleninou v Řecku, Turecku, na Středním východě, v Asii a Mexiku. Pro svůj obsah slizů je používána jako zahušťovadlo do polévek a dušených jídel. Obzvláště zajímavé je využití šruhy v řeckém salátu tzatziki.

Ing. Radomír Němec, Ph.D.

Jihomoravské muzeum Znojmo

Mgr. Vlastimil Mrva

(příště: Jetel plazivý)