Divoký zelinář - pelyněk
Velice silná léčivá bylinná droga Artemisia je jednoduše božská. Aby ne, pelyňky nesou jméno řecké bohyně Artemis. Magické schopnosti – ve formě legendárního absintu – oceňovala francouzská umělecká bohéma 19. století a ještě dávno před ní – ve formě vykuřovadel – naši prapředci obývající pravěkou střední Evropu. Půltisícovka více či méně příbuzných druhů pelyňků je rozeseta v Evropě, Asii, Severní Americe a ve Střední Asii.
Stříbřito–šedě plstnaté lodyhy pelyňku pravého tvoří trsy viditelné již na dálku. Vrcholičnaté laty tvoří titěrné kulovité žlutavé květní úbory. V teplejších oblastech se jedná o běžný druh, který roste na okrajích cest, polí, na navážkách a ruderalizovaných (rumištních – poz. redakce) místech. Vyhledává půdy propustné, vysychavé, s dostatkem dusíku a vápníku, a dostatečně osluněné. Ten se používá právě na výrobu absintu.
Co a jak použít?
Pelyněk pravý se kromě absintu hodí i do dalších hořkých alkoholických nápojů, jako je například víno vermut. Dá se využít i na přípravu toniku.
Ke kořenění jídel slouží čerstvé nebo sušené mladé listy – podporují trávení. Hodí se především k tučným vařeným nebo pečeným masům. Jako koření se osvědčily spíše méně hořké druhy, především pěstovaný pelyněk kozalec známý pod jménem estragon.
Na výrobu bylinářského čaje se zase hodí pelyněk černobýl.
Pelyněk sbíráme od června do srpna v době květu.
Ani staří prérijní Indiáni k pelyňku nebyli lhostejní (sbírali pelyněk Ludvíkův) a používali jej společně s šalvějí bílou do smotků na vykuřování proti špatným duchům. Pelyněk našel cestu i do talismanů, které mají chránit své nositele, jak jinak než před zlem.
Ing. Radomír Němec, Ph.D.
Jihomoravské muzeum Znojmo
Mgr. Vlastimil Mrva
(příště: Divizna)
