Divoký zelinář - máta

Patří do čeledi hluchavkovitých, pro které je charakteristická čtyřhranná lodyha. Kromě typického aroma je známá utvářením hustých porostů. Tvorba výběžků je strategie, kterou máty využívají k šíření na kratší vzdálenosti. Jako zahradní aromatické byliny jsou oblíbené, hojně se pěstují a mají mnoho kultivarů s rozličnými vůněmi.

Mezi dobré druhy patří máta peprná (kříženec máty vodní a máty klasnaté), kterou volně venku najdeme zplanělou.

Jméno máta má původ z řeckého jména nymfy Minthé – Hádova žena Persefóna ji ze žárlivosti proměnila v rostlinu. Minthé je bohyní pramenů, proto podle legendy máta vyhledává místa u vody. Roste jich tam více druhů.

V letních měsících připravíme vynikající nápoj z čerstvě natrhané máty vložené do džbánu s chlazenou vodou. Uchováváme v ledničce a postupně popíjíme, opakovaně doléváme.

Co a jak využít?

Sbíráme kvetoucí nať na počátku květu v květnu a červnu, tehdy má máta největší obsah mentolu. Tradičně se z čerstvé i ze sušené drogy připravuje léčivý čaj. Mentol se přidává do mastí, kterými se zmírňuje pocit bolesti a svědění či pálení (známá je i svého času u nás velmi populární asijská tygří mast).

Vzhledem k tomu, že máta zlepšuje trávení, využíváme ji sušenou a podrcenou i jako koření. Běžně se jemným mátovým práškem ochucuje jídlo na Středním východě, a to včetně masa. 

Ing. Radomír Němec, Ph.D.

Jihomoravské muzeum Znojmo

Mgr. Vlastimil Mrva

(příště: Šrucha zelná)