Divoký zelinář - Kustovnice cizí

Původ opadavého keře, který pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a Malé Asie, je nejistý. Jisté však zůstává, že s jeho plody se lze potkat v každém supermarketu, kde sáček červených a mírně nasládlých plodů nese obchodní označení godži (psáno goji).

Kustovnice (Lycium barbarum) u nás zdomácněla stejně jako ve velké části Asie, kde je využívána především v gastronomii, ale stejně dobře funguje coby léčivka.

Kustovnice je pozoruhodná svým nevyváženým výskytem. Ve světě je popsáno na sedmdesát jejích druhů, avšak pouze čtyři z nich rostou v Evropě. V tuzemské přírodě je považována za invazivní a starší literatura ji klasifikovala jako jedovatou. Což je pravda jen zčásti.

Kustovnice má prutovité větve s tenkými kolcovitými trny. Dorůstá i třímetrové výšky. Plody jsou podlouhlé, vícesemenné bobule, které během zralosti dosahují oranžovočervené barvy. Rozšiřují je ptáci, u nás například kos, červenka nebo pěnice černohlavá. Roste na suchých místech u cest, na zdech, rumištích, často v živých plotech, kde zakrátko může vytvořit takřka neproniknutelné houští.

Co a jak využít?

V kuchyni využíváme plody zcela zralé. Nezralé – podobně jako rajčata – jsou mírně jedovaté. Plody kustovnice cizí obsahují vitamíny B2 (riboflavin), B1 (thiamin) a vitamín C, karotenoidy, flavonoidy a mnohé další látky příznivé pro organismus.

Zralé plody je možné konzumovat jak čerstvé, tak i sušené, připravujeme z nich lisováním šťávu, kterou je možné fermentovat. Plody lze využít rovněž na přípravu ovocných čajů. Sušené se v kuchyni přidávají do rýže, z pražených semínek se pak vyrábí bezkofeinová náhražka kávy.

Ing. Radomír Němec, Ph.D.

Jihomoravské muzeum Znojmo

Mgr. Vlastimil Mrva

(příště: KŘEN SELSKÝ)