Divoký zelinář – Jetel plazivý

Jetel plazivý je vytrvalá bylina s plazivým nadzemním kořenícím oddenkem. Charakteristické trojčetné listy mají lístky jemně zoubkované a na líci mívají bělavou nebo nazelenalou skvrnu. Z uzlin na lodyze vyrůstají na stopkách kulovitá květenství – hlávky.

Jetel je proměnlivý ve velikosti rostliny, listů, barvě květů a taky v chuťových projevech. Roste na loukách, v městských trávnících, parcích, zahradách a ledskde jinde. Poutníka potěší u pěšinek v krajině.

Co a jak využít?

Květy mají nasládlou chuť a divoký zelinář jimi nepohrdne do směsi na přípravu salátu. Lodyhy a listy jetele přidáváme do směsi bylin na přípravu špenátu. Sušené poslouží jako koření. Polévce či omáčce dodá pár nakvétajících hlávek šmrnc, ale pouze jako ozdoba, pozor na hořkost. Je třeba ochutnávat – jetel má několik typů, některé z nich obsahují zřejmě větší množství kyanogenních glykosidů a mají proto listy až nechutně hořké a pak i mírně jedovaté.

Nejlepší k jídlu jsou mladé listy, sbírané dříve, než bylina začne kvést. Kořen se dá vařit. Ale to jen v nouzi - docela se totiž na přípravu jednoho pokrmu nadřeme. Z nati připravujeme náhražku černého čaje nebo sirup proti kašli a nachlazení.

Jetel plazivý je nektarodárnou rostlinou, která je významným zdrojem snůšky včelstev. Výtěžnost světlého medu, který má v gastronomii atraktivní místo, z jednoho hektaru dosahuje – podle příhodnosti lokality – až dvou set kilogramů.

Ing. Radomír Němec, Ph.D.

Jihomoravské muzeum Znojmo

Mgr. Vlastimil Mrva

(příště: Pelyněk)