Díky Marcele Bršlicové se děti na přechodech cítí bezpečněji

Každé ráno pomáhá s bezpečností dětí na znojemských přechodech. U Jubilejního parku už pět let slouží Ing. Marcela Bršlicová. Také díky ní se děti cítí bezpečně. Velmi aktivní a ochotná žena, jejíž celý život je pevně spjat s péčí o druhé, učitelstvím a v posledních letech i s dobrovolnictvím. Inženýrka biologie a bývalá učitelka přírodopisu a chemie už několik let převádí školáky ráno co ráno přes přechod. V rozhovoru vzpomíná na svou pedagogickou praxi, na zkušenosti z dobrovolnické práce a dává naději, že ochota pomáhat a malá laskavost každý den mění svět k lepšímu.

Paní inženýrko, vystudovala jste přírodovědný obor, ale celý život jste nakonec věnovala učení. Jak se stalo, že jste se rozhodla právě pro práci s dětmi?

Prosím, na tituly si nepotrpím. Jsem zvyklá na oslovení paní učitelko. Studovala jsem na Vysoké škole zemědělské v Brně, fakultu fytotechnickou. Zajímala mě především biologie a chemie, konkrétně genetika a šlechtění. Po ukončení studia jsem nastoupila na provozní praxi na státní semenářský statek OSEVA Prosiměřice. Později, po několika letech, jsem působila na Okresní zemědělské správě ve Znojmě na agronomickém oddělení. Pocházím z vojenské rodiny – otec i strýc byli vojáci, takže řád a disciplínu mám v sobě. Můj dědeček, pan Bohumil Mejzlík, který měl na mě v dětství velký vliv, byl učitelem a po válce i takzvaným řídícím malotřídky, tehdy Národní školy v Těšeticích. Zřejmě právě díky němu jsem se našla v učitelské profesi a rozhodla se pro práci ve školství. Pedagogické studium jsem si dodělala na brněnské provozně-ekonomické fakultě a učila na zdejších základních školách.

Na co ze své pedagogické praxe vzpomínáte nejraději?

Vyučovala jsem přírodopis a chemii. K tomu patřily i olympiády, které jsem pořádala v rámci okresu. Na škole na Václavském náměstí za pana ředitele Ladislava Pařízka jsem vedla hlídku mladých zdravotníků. Měla jsem velmi šikovné žáky – často jsme vyhráli první a druhá místa v okresních soutěžích a nejednou jsme postoupili i do krajského kola Jihomoravského kraje. Žákům patří velký dík, protože museli zvládnout spoustu vědomostí i praktických dovedností.

Velmi ráda vzpomínám i na pana ředitele Jiřího Zahradníčka, který vedl školu Prokopa Diviše v Příměticích. Byl to opravdu báječný ředitel, kterého si moc vážím. Podporoval nejen žáky, ale i nás učitele a záleželo mu na tom, aby se všichni ve škole cítili dobře. Přeji mu pevné zdraví, pohodu a mnoho elánu v cyklistice, které se stále i ve svém pokročilém věku věnuje.

Děti se za ta léta vaší praxe určitě změnily. V čem podle vás dnešní generace dětí překvapuje nebo inspiruje?

Dnešní generace dětí je jiná než ta naše. Vývoj jde…