Děti potřebují být respektovány, říká ředitelka Hana Bílková

Práce s dětmi ji provází prakticky celý život. Od prvních pedagogických zkušeností přes vedení vzdělávacích projektů až po současnou pozici ředitelky Střediska volného času ve Znojmě. Jak se za poslední roky proměnily děti, co je dnes motivuje, proč jsou volnočasové aktivity důležitější než kdy dřív a jaké sny má pro středisko do budoucna? Na to jsme se zeptali Mgr. Hany Bílkové.

Začínala jste jako učitelka na základní škole — co vás tehdy k práci s dětmi přivedlo?

To by byl dlouhý příběh. Pokusím se ho zkrátit. Původně jsem chtěla být učitelkou v mateřské škole a od páté třídy jsem se věnovala přípravě na talentové zkoušky. Měla jsem velkou oporu v rodičích a štěstí na učitele a vůbec lidi, které jsem potkávala a kteří moji cestu ovlivňovali. Vystudovala jsem Střední pedagogickou školu ve Znojmě, ale ve školce jsem moc času nepobyla. Pokračovala jsem studiem vysoké školy oboru všeobecně vzdělávacích předmětů pro 5.-12. stupeň, aprobací výtvarná výchova a zeměpis. Tehdy mě napadlo, že by bylo skvělé, kdybych mohla provázet stejné děti od mateřské školy až po školu střední a možná i dál. Tohle přání se mi po letech v jisté formě splnilo. Po studiích jsem se stala učitelkou na druhém stupni základní školy a doslova jsem si to užívala. Bylo to mé další splněné přání. Práce mě hodně bavila, své žáky jsem měla ráda, ať už jsem učila na Loucké, v Příměticích nebo na Vídeňské. Dnes mě těší, že se ke mně hlásí, když vedou své děti do našich kroužků. Mám na učitelská léta moc hezké vzpomínky. 

Když si vzpomenete na svou profesní cestu a na etapu učitelství, poznala byste v tehdejší učitelce dnešní ředitelku?

Tenkrát určitě ne. Neměla jsem takové ambice. Ale životní cesta mi přinesla mnohé výzvy a možnosti k dalšímu vzdělávání. V období, kdy jsem řídila pobočku Vzdělávacího institutu pro dospělé společnosti CC Systems Hodonín, jsem měla možnost vzdělávat se v mnoha oborech. Stala jsem se certifikovanou lektorkou vzdělávání dospělých, projektovou manažerkou, lektorkou měkkých i obchodních dovedností, získala jsem certifikát CIMA A (certifikát v oblasti marketingu), průkaz ECDL (mezinárodně uznávaný certifikát digitálních dovedností) a spoustu zkušeností. Mám tak dodnes z čeho čerpat při řízení naší organizace. 

Kdy se ve vás začala rodit myšlenka posunout se od přímé výuky k vedení lidí a organizace? Byl tam konkrétní moment, nebo to byl spíš postupný vývoj?

Odejít ze školství…