Co Sestra roku Lenka Hussová pod stromečkem hledat nemusí

Kancelář Lenky Hussové, vrchní sestry Centra sociálních služeb ve Znojmě, září čistotou. Je zřejmé, že si na pořádek potrpí. Na první pohled působí jako člověk citlivý, pracovitý a životem zocelený. Není snadné každý den přicházet do styku s bezmocí, bolestí, ale i radostí obyvatel zařízení, naslouchat jejich často smutným příběhům a zároveň vést kolektiv více než dvaceti lidí. Zvlášť v období nedávné personální krize, kdy jako jinde v republice i tady chyběly zdravotní sestry a bratři. Poslední dva roky proto pracovala téměř každý den a brala si směny za ostatní, aby pomohla náročnou situaci zvládnout. Za svou obětavost byla ředitelkou Centra sociálních služeb Znojmo Radkou Sovjákovou nominována na prestižní celorepublikové ocenění Sestra roku 2025 a nakonec jej skutečně získala. Dnes, kdy se podařilo získat nové zaměstnance, se po dvou letech těší na klidné a tradiční Vánoce v kruhu rodiny. Její nasazení bylo opravdu výjimečné.

Kdy vás napadlo, že se stanete zdravotní sestrou?

Už jako malá holka jsem ráda pomáhala druhým a na základní škole jsem chodila do zdravotnického kroužku. Když jsem se rozhodovala, v jakém studiu budu pokračovat po ukončení základní školy, volba byla jasná. 

Podala jsem si přihlášku na Střední zdravotnickou školu ve Znojmě a byla jsem velice ráda, že se mi přání vyplnilo. Vyplývalo to z mé povahy, v rodině mě nikdo neinspiroval. Máma pracovala jako kuchařka, tatínek jako stolař.

Troufám si tvrdit, že v každém zaměstnání přijde chvíle krize, pochybnosti nebo touhy odejít. Zažila jste něco takového?

Ano, každý si takovou krizí dříve či později projde. Už v průběhu studia mě přitahovaly chirurgické obory, ale dostat se k nim se mi po ukončení studia nepodařilo. Nastoupila jsem na Oddělení dlouhodobě nemocných v Nemocnici Znojmo. Další možností bylo dojíždět za prací do Brna, což jsem nechtěla. Zpočátku byla pro mě tato práce velmi náročná. K seniorům si člověk musí najít cestu. Chvíli jsem tehdy opravdu měla zaječí úmysly, ale otěhotněla jsem a odešla na mateřskou dovolenou. Po jejím skončení se mi už nepodařilo vrátit zpět do nemocničního prostředí, byl tehdy nadbytek zdravotních sester. V té době jsem ale v novinách narazila na inzerát, že v nově vybudovaném Domově pro seniory u Lesíka hledají zdravotní sestry. Okamžitě jsem si podala žádost, protože už tehdy jsem věděla, že tuhle práci chci dělat, že mě baví, naplňuje a beru ji jako své poslání. Je za vámi něco vidět, můžete něco vylepšit, i když jsou to jen malé střípky. U starších lidí ze zdravotního hlediska nejde docílit zázraků, ale můžete být nablízku a alespoň jim na chvíli ulevit.

Jak jste k tomu dospěla? Vždyť jste chtěla dráhu sestry opustit.

Protože jsem si…