Cítil jsem se jak mistr světa, všechno mi šlo, teď jsme pokornější, říká operní zpěvák Martin Vrba

S operním pěvcem Martinem Vrbou osud houpe nahoru a dolů jak na houpačce. Po studiu plzeňské konzervatoře se mu otevřela cesta na tuzemská i zahraniční pódia, tleskala mu i švédská královská rodina. Následovalo angažmá v Semperově drážďanské opeře a zdálo se, že mu svět leží u nohou. Jenže stačilo pár vteřin a vše se změnilo jak mávnutím kouzelného proutku. Po nečekané autohavárii nemohl zpívat a jeho zdroj příjmu mu znatelně vyschl. Vše začal řešit porušováním zákona a kvůli podvodům byl nakonec odsouzen na několik let nepodmíněně. Ocitl se na Pankráci, poté ve věznici v Příbrami a od roku 2020 si odpykával výkon trestu ve Znojmě. Loni před Vánocemi ještě jako vězeň zpíval na charitativním koncertě zdejší věznice v divadle. Nyní je Martin Vrba zase na svobodě. Využila jsem příležitost si s ním konečně trochu popovídat a dozvědět se něco víc z jeho nevšedního života. A také o tom, že všechno zlé může být v jistém smyslu pro nás i přínosné, záleží na tom, jak vše uchopíme.

Pane Vrbo, narodil jste se až v Mariánských Lázních. Asi těžko vás dřív mohlo napadnout, že prožijete několik let na druhém konci republiky ve Znojmě a za jakých to bude okolností.

To by mě samozřejmě dřív nikdy nenapadlo. Co se stalo, je černá část mého života a člověk ji musí vytěsnit. Vše začalo, když jsem byl v angažmá v německém městě Annaberg-Buchholz a jel za otcem do Čech. Když jsme se autem vracel, vjel proti mně náklaďák, co předjížděl přes plnou čáru. Snažil jsme se mu vyhnout, ale natlačil mě z boku do stráně do lesa, hrozným způsobem jsem si natloukl záda a nešlo mi dlouho zpívat naplno, protože záda jsou spojená s bránicí. Až se stalo, co stalo, hledal jsem útočiště jinde a dostal se na šikmou plochu.

Kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Jak jste se dostal do Znojma?

Moje přítelkyně pochází z jižní Moravy, kde žije, a já podal žádost, zda bych se nemohl přesunout sem a ona mě mohla častěji navštěvovat. Nebo ne tak komplikovaně. Znojemská věznice mi v tom vyšla vstříc a jsem jí za to hrozně vděčný. I za tu příležitost od vedení věznice věnovat se tomu, co umím, tedy v rámci možností aspoň trochu cvičit svůj hlas. Vše nakonec vyústilo v charitativní koncert v divadle. Dokonce jsme ve věznici natočil i své cédéčko. 

Slyšela jsem, že ve znojemské věznici také dobře vaří.

To je pravda, aspoň co můžu srovnat. Navíc je relativně klidná a otevřená různým aktivitám, co tam probíhají. Říká se o ní dokonce, že to je fešácký kriminál, samozřejmě v uvozovkách, můžete se zde ve volných chvílích věnovat sice smysluplným věcem, ale svůj trest si odpykat musíte. Nejedná se ani tam o nějaký pobyt bez výrazných omezení.

Jak zde probíhá všední den?

Budu mluvit o svém všedním dnu. Ve tři čtvrtě na pět vstanete, máte takzvaný budíček. Nějakým stylem se…