Bratrovi darovala ledvinu
První myšlenka Jiřího Matuly z Nového Šaldorfa po operaci patřila jeho sestře Lence, která mu darovala ledvinu.
Chvíli kdy, pan Matula po šestnácti letech léčby svých nemocných ledvin uslyšel nemilosrdný verdikt, nepřál nikomu. Musím chodit na dialýzu, blesklo mu hlavou. Snad ještě víc v šoku pak byl, když mu obě jeho sestry bez váhání nabídly k transplantaci ledvinu vlastní. Nejvhodnější dárkyní byla Lenka.
„Je to pro ni překvapení, vůbec o tom neví, ale touto cestou bych jí chtěl poděkovat. Slova jsou ale málo, nestačí, v květnu jsem díky ní podstoupil úspěšnou transplantaci a na dialýzu nemusím,“ říká pan Jiří.
Rozhodl se proto svůj příběh zveřejnit.
Celá anabáze začala v roce 2002. Úplně náhodou při banálním vyšetření mu lékaři v krvi objevili nestandardní hodnoty bílkovin. „Ledviny jsem neměl v pořádku. Nepracovaly, jak měly. Nic mě přitom nebolelo, nemoc ledvin může být takový tichý zabiják, zpočátku o tom vůbec nic nevíte, a pak už je někdy pozdě. Nasadili mi kortikoidy, začal jsem pravidelně jezdit na kontroly do Prahy a dodržovat dietu,“ vzpomíná.
Zpočátku se snažil nemoc si příliš nepřipouštět. Život šel dál, chodil do práce, na ryby, staral o dům, narodily se mu dvě děti. Jenže nemocné ledviny se…
Celý článek je dostupný našim předplatitelům.
Alžběta Janíčková