Anežka Ryplová oslavila stovku!

Když se paní Anežka Ryplová (rozená Mazánková) z Prosiměřic narodila 3. června 1925, objevili právě archeologové Věstonickou venuši a druhá světová válka měla přijít až o mnoho let později. Za svůj život tak zažila skutečně mnoho. Ovdověla už před pětatřiceti lety a dnes o ni v domě kousek od centra Prosiměřic pečuje její dcera Ludmila spolu s ostatními členy rodiny. Nedávno s nimi oslavila sté narozeniny. Mimo jiné s šesti vnoučaty, deseti pravnoučaty a dvěma prapravnoučaty. Paní Ryplová vypadá na osmdesát, stále se živě zajímá o dění kolem sebe a je velmi komunikativní.

 Paní Ryplová, narodila jste se přímo v Prosiměřicích?

Ne, narodila jsem se v Přeskačích a do Prosiměřic jsme se přistěhovali až po válce s rodiči a sourozenci – měla jsem dvě sestry a bratra Mirka. Po odsunu Němců zůstaly v Prosiměřicích prázdné domy s hospodářstvím, tatínek jeden z nich dostal jako deputátní dům od státu spolu s polem. Byl sice dělník, ale rozuměl koním a hospodaření ho lákalo. Před válkou jsme bydleli na Šumné, protože jsme utíkali před Němci a nechtěli jsme jim sloužit. Poté jsme se ještě stěhovali do Horních Kounic. Byla to těžká doba. V patnácti mě otec odvezl do služby do Brna. Tam jsme čekaly s ostatními děvčaty v ústavu, až si nás nějaká „milostpaní“ vyhlédne a vezme do služby. Musely jsme jim říkat „milostpaní“ a „rukulíbám“. Naštěstí jsem tam dlouho nezůstala.

Kam jste odešla?

Dostala jsem práci v nemocnici v Ivančicích jako pomocná síla. Původně jsem chtěla studovat na zdravotní sestru, ale kvůli válce to nešlo. V nemocnici jsem…