Adam Plachetka: Máme tentokrát dobře našlápnuto

Svého prvního Dona Giovanniho zpíval Adam Plachetka na Znojemském hudebním festivalu před šestnácti lety.

Mistře, tenkrát o vás - jako jedenadvacetiletém - hovořil Jiří Ludvík jako o obrovském talentu, o kterém ještě hodně uslyšíme. O deset let později jste si roli zopakoval ve stylové Mozartově interpretaci znovu. Vzpomenete si ještě na tato vystoupení a čím se od sebe lišila?

Ano, bylo to v roce 2006, takže to bohužel souhlasí. Rozhodně si vzpomínám na obojí. Vystoupení oddělující deset let se lišila skutečně hodně. Když jsem poprvé tuto nabídku přijal, tak mě spousta lidí odrazovala, že na Dona Giovanniho musí být člověk vyzrálejší, že nemám šanci tuto roli zazpívat. Navíc říkali, že mi to neudělá dobře hlasově. Roli jsem jednak do velké míry znal, jednak jsem ji studoval a zpíval. Byl jsem přesvědčen, že vyloženě nebezpečného tam pro mě není nic. Byl jsem připraven, že roli nebudu schopen dostatečně kvalitně zahrát, že nebude mít tu hloubku, kterou by měla od vyzrálejšího umělce. Ovšem někdy se začít musí – obdobně vnímám Dvořákovy Biblické písně. Hlasově neublíží, ale když je bude zpívat dvacetiletý kluk, tak nebude úplně přesvědčivý. Zároveň o to dřív má skladba ve zpěvákovi zrát, a tak to vnímám i já. Moje vystoupení bylo úsměvné, byl jsem studentík, který chodil a snažil se být jako Don Giovanni. Ovšem kdybych do toho tehdy nešel, nebyl bych tuto roli schopen o pár let později  ve Vídni zahrát a zazpívat.

Nemyslím, že by to tenkrát byla chyba a od festivalu bylo hezké, že jsem tuto šanci dostal. Já i festival jsme byli v začátcích a udělali jsme si podobně dobrou službu. Otevřely se mně nové obzory. Byl jsem nadšen, že režii měla Jana Janěková, která to pojala velmi činoherně. Roli jsme probírali hodně psychologicky. Myslím, že kdybych ji absolvoval s jiným režisérem, neměl bych tu roli natolik promyšlenou a herecky rozváženou. O deset let později to bylo úplně jiné – s rolí jsem měl už více zkušeností, inscenaci jsme dávali dohromady společně, domlouvali jsme se na obsazení a tvůrčím týmu, takže jsem na rozdíl od roku 2006 měl možnost projevit i svůj názor. Nedopadla rozhodně špatně, užili jsme si jí a nemohu říci, zda více či méně, protože byla diametrálně odlišná.

Co pro vás znamenal tehdy znojemský festival a co nyní?

Velkou změnu ve vztahu způsobil druhý Giovanni. Měli jsme již s manželkou (Kateřina Kněžíková – pozn. redakce) první holčičku, a protože v inscenaci hrála i moje paní, potřebovali jsme někoho na hlídání. Přivezli jsme si dědečka a babičku a…