Poprvé za volantem Škody ENYAQ iV

Usedám do pohodlné, sportovně tvarované sedačky nového elektrického SUV nesoucí značku okřídleného šípu. Škoda ENYAQ iV. Intuitivně hledám tlačítko startování, ale nic takového zde není. Zato svítí přístrojová deska a velkoplošný informační panel. Miniaturním voličem, který nahrazuje řadicí páku spalovacích motorů či automatické převodovky, nastavím režimem jízdy vpřed. Pomalu sešlapávám pravý pedál „plynu“ a vůz se rozjíždí. Kdo používá koncernové automobily, je za volantem nové elektrické škodovky hned jako doma. Prší, takže zapínám stěrače, jsou na stejném místě jako u jiných škodovek.

Po prvních desítkách metrů mám dojem, jako bych ji řídil odjakživa. Vůz je velmi tichý, jen při malé rychlosti zní zvuk upozorňující případné chodce, že projíždí nesmírně tiché auto. Ale mám jeden problém, který rychle napravuji. Jak je člověk zvyklý řídit auta se spalovacími motory, rychlost vozu odhaduje také podle zvuku. Při pohledu na tachometr jsem se až ulekl, okamžitě přibrzďuji, protože stále projíždím obcí. Za značkou jejího názvu s červeným pruhem přišlápnu akceleraci a ENYAQ iV se prudce rozjíždí.
Uvědomuji si známou skutečnost, že elektromotory nepotřebují vytočit do…

Celý článek najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.

Jiří Eisenbruk