V opatřeních aby se čert vyznal

Po novém zpřísnění vládních opatření se i obec Dobšice ocitla v sevření vlastních katastrálních hranic. Vymezují zastavěnou část obce sousedící se Znojmem a vybíhají v úzkém pruhu směrem k Lechovicím. V tomto území se mohou lidé pohybovat, chodit na vycházky nebo jezdit na kole. Přitom obyvatelé sousedních Oblekovic, které jsou městskou částí Znojma, neporuší žádné pravidlo, když si půjdou zaběhat přes celé město, třeba až nahoru do Gránic.

„Zdejší cyklostezka je z poloviny naše a z poloviny Znojma. Můžeme využívat ale jen půlku. Viděl jsem na ní manželský pár, který se na hranici našeho katastru skutečně zastavil a šel zpět, ale muž je bývalý zastupitel, hranice zná,“ říká dobšický starosta Jaroslav Jenšovský. Zkušený regionální politik nechce současná protikoronavirová opatření příliš komentovat. Docházejí mu slova a ví, že musí zůstat slušný.

Jaroslav Jenšovský ještě poznamenává, že lidé novým pravidlům málo rozumějí, protože jsou chaotická a často se skutečnost liší od prezentace politiků v médiích.

S tím souhlasí i místní starousedlík Antonín Jonáš. V Dobšicích se před více jak šedesáti lety narodil a zná tu každý kout. Teď posedává hlavně v předsíni svého sklípku, kousek od hlavní silnice, občas popíjí pivo a s manželkou Růženou ven většinou nevychází.

„V těch opatřeních, aby se čert vyznal. Když si chci zajet do supermarketu za Dobšice a něco si tam koupit, tak vlastně nevím, jestli můžu, nebo jestli k tomu potřebuju čestné prohlášení. Tak jsem to přestal řešit. Mám tu ještě zahrádku. Tady trávím hodně času a tady je mi dobře.“

Jedním dechem ale dodává, že chránit se před coronavirem je potřebné.

„Povím to na rovinu, takovej Klaus, co nechce nosit roušky a nabádá k tomu ostatní, to je vlastně zločinné jednání,“ rozčiluje se Antonín Jonáš.

Úplně nahoře nad Dobšicemi tráví čas ve svém domku a na své zahradě mladá rodina Lacmanova se dvěma školáky – Martinem a Milošem. Jejich otec z nových pravidel není také nadšený.

„U domku máme cestu, za ní je vinohrad a pak les. Tam bych už neměl na vycházku chodit, to už jsou Suchohrdly. Vlastně počkat, kousek lesa je ještě náš, ale jak to mám poznat? To mě rozum nebere.“ Nebo u lávky přes Dyji, zde mohou odbočit doleva na fotbalové hřiště. Zprava je ale území Oblekovických, kteří příslušejí ke Znojmu. Ti se mohou svobodně vydat i deset kilometrů na severozápad, klidně až do Mramotic, kde administrativní území města končí. Kdo se v tom má vyznat.

Paní Marie, která v Dobšicích také bydlí, je důchodkyně a pečuje o maminku. V tomto směru však podstatné problémy nemá. Trápí ji spíš jiné věci.

„Kdyby lidé víc dodržovali všechna ta opatření, nemuseli jsme se dostat tam, kde jsme. A kdyby vláda poslouchala odborníky a neuvolňovala, když se jí to politicky hodilo,“ je přesvědčena paní Marie.

V Dobšicích se tedy lidé staví k problému různě. Shodují se ale v tom, že jsou zdejší ulice vylidněné a jako bez života.

Už moc dlouho.

-jan-