Ludmila Krinková: Před učiteli i rodiči klobouk dolů

Epidemiologická situace se vyvíjí příznivě, do školních lavic se vrátili studenti. Co jim vlastně dosavadní distanční výuka dala a co vzala? Povídala jsem si o tom se zkušenou psycholožkou a bývalou ředitelkou pedagogicko psychologické poradny Ludmilou Krinkovou (na horním snímku).

Dovedla jste si před půl rokem představit, co nás na podzim čeká?  

O našem novém spolubydlícím covidu-19 na planetě Zemi jsme zpočátku věděli všichni velice málo. Stále jsem doufala, pěstovala v sobě naději, že nebude tak zle. Jenže moc povzbudivé informace nepřicházely. Obávala jsem se virových suvenýrů dovezených z prázdnin a chápala také nejistotu pedagogů, kteří v září nastupovali a báli se uzavření škol.

To se nakonec potvrdilo. Není té technologie, co se na děti teď valí, v souvislosti s distanční výukou, až příliš?   

Bohužel ano. Děti jsou kvůli tomu unavené, nesoustředěné, nervózní. Doufám, že pedagogové si tohle uvědomují.

Čtu občas o příkladech jejich dobré praxe na internetu a Jan Amos Komenský by z nich měl radost.

Můžete být konkrétnější?

Používají různé metody šité na tělo každému žákovi a metody dramatizace, což ostatně patří ke Komenského odkazům.

Co podle vás dětem výuka z domova nenahradí?

Samotného pedagoga, osobní kontakt s ním. Právě tohle je ve výukovém procesu nenahraditelné a nejnosnější. Jeho osobnost, okamžitá reakce na atmosféru třídy.  Při té souvislosti mě napadl citát filozofa Martina Heideggera: Technika překonala všechny vzdálenosti, avšak nevytvořila žádnou blízkost. Pedagogova schopnost navázat…

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.

Alžběta Janíčková