Křižácký kanibal nahání strach

Arachnofobici by tento článek číst raději neměli. Bude to tak pro ně lepší, poněvadž křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) se objevil už také ve Znojmě, kde byl v minulých dnech spatřen a též vyfotografován.

Není ovšem nutno panikařit. Třebaže je tento druh jedovatý, člověka neusmrtí. Nebezpečí dokonce nehrozí ani dětem či seniorům. Setkání s křižákem pruhovaným však může být dramatické, protože kupříkladu s arachnofobikem spolehlivě sekne o zem…

Samice křižáka pruhovaného dorůstá velikosti až dvou centimetrů, s končetinami může být její velikost až trojnásobná. Tento pavouk byl na území republiky poprvé pozorován v lednicko-valtickém areálu, ale začátkem devadesátých let byl jeho výskyt zaznamenán po celém našem území.

Fotografie nádherně zbarveného pavouka, které redakci laskavě poskytla paní Dana Šimánková, která je pořídila, jsme ukázali odborníkovi na slovo vzatému, jímž není nikdo jiný než Lubo Kristek, známý performer žijící v Podhradí, o němž málokdo ví, že je držitelem doktorátu z arachnologie.

Nadto byl Lubo Kristek svého času rovněž chovatelem tohoto druhu pavouka.

„Křižák pruhovaný patří mezi větší druhy nádherně zbarvených labidognátních jedinců, kteří se změnou klimatických podmínek migrují z jižní částí Evropy na sever a pramálo se starají, co tomu říkáme. Tento působivý pavouk je zajímavý tím, že rafinovaně staví takzvané stabilizátory, což je specifické signální vlákno, jímž v případě, kdy se cítí ohrožen, dokáže rozhoupat celou svou pavučinu, aby zastrašil potencionálního nepřítele. Jde o velmi působivou obranu, jíž se křižák dělá opticky větším, než ve skutečnosti je, aby chránil svoje teritorium. Podle tohoto stabilizátoru může znalec do jisté míry odhadnout i stáří pavoučího jedince, ku konci života (dva až tři roky) si toto zařízení křižák pruhovaný už netká.

Pokud má člověk příležitost tento efekt spatřit na vlastní oči, neměl by si ho nechat ujít, protože stojí za to. Někdy se dá vyvolat jemným brnknutím do pletence pavučin třeba stéblem trávy.

Před mnoha lety jsem se s křižákem pruhovaným poprvé potkal na severu Španělska. Dnes za mnou dorazil až sem. Ačkoliv k němu mám vřelý vztah, musím konstatovat, že je to kanibal neznající slitování, aniž by měl hlad. U tohoto druhu jde o vlastnost poněkud neobvyklou. Po aktu páření totiž samička – která je, jak už to někdy v životě bývá, robustnější – svého partnera nemilosrdně zlikviduje.

Podobně jako u lidí, jen s tím rozdílem, že pavoučí samice svého partnera sežere hned, kdežto ta lidská svého partnera ,žere, pomalu, někdy to trvá třeba celý život.

Samičí kokony pak obsahují až několik set vajíček pavoučích pohrobků.

Tento křižák žije povětšinou ve vysoké trávě, ale nikoli na vysoké noze, protože se spokojí s málem. Bere zavděk veškerými drobnými vetřelci, kteří mají drzost uvíznout v jeho pavučině. Slupne i vosu, kterou vyloženě nesnáší a dle mého názoru jí dokonce pohrdá. Mravence přímo nenávidí!

Křižák pruhovaný, ačkoliv má pro strach uděláno, nebezpečný není, poněvadž nedokáže svými chelicery proniknout lidskou kůží.

Jsem však přesvědčen, že kdyby to svedl, tak to udělá, protože co zvládne, to zabije, a lidský druh mu nijak k srdci nepřirostl,“ popsal pro náš list se znalostí věci, ale s typickým surrealistickým humorem Lubo Kristek.

Vlastimil Mrva